Kdo je vlastně dobrá duše? A opravdu můžeme lidi rozdělit na dobré a zlé, stejně jako je šachovnice rozdělena na černá a bílá políčka?
Alice Šíma, izraelská šachistka, přijede do Vlčí Úpice, aby si zahrála šachy s členy místního šachistického kroužku. Hned při ranním běhu ale zakopne o mrtvolu místní starostky a šachová partie jde stranou. Alice je možná geniální, ale zároveň je taky trochu divná, a tak jí vůbec nevadí, že nemá s vyšetřováním vražd žádné zkušenosti, a rozjíždí své vlastní pátrání. Nevěří totiž oficiálnímu závěru vyšetřování, tedy že starostka spáchala sebevraždu.
Irena Obermannová je úspěšná česká autorka především ženských románů, tentokrát se ale rozhodla ponořit do vod, které nečeří jen mezilidské vztahy a city, ale i detektivní zápletky. Povedlo se jí to?
Nebudu vás dlouho napínat, odpověď je stručná a jednoznačná. ANO. Kniha Dobré duše je detektivkou, jak se sluší a patří. O mrtvolu sice hlavní hrdinka zakopne hned na začátku, nemusíte se ale bát, že by se do konce už nic neudálo. Naopak! Velmi neobvyklé vyšetřování (přece jen ho vede šachová mistryně, ne kriminalistka) přerušují další a další události a zápletky. Malé, původně sklářské městečko je navíc opředeno záhadami i starými křivdami.
Detektivka Dobré duše je první knihou, kterou jsem od Ireny Obermannové četla, určitě ale není poslední. Velmi se mi líbí její styl psaní, protože si dobře hraje se slovy (i s těmi sprostými!). Zároveň se ale nezdržuje dlouhými popisy a příběh nabírá velmi rychlý spád. Divila jsem se, kolik se toho může v takto relativně krátké knize stát. Věřte mi, hodně. Příběh vás na začátku chytne a až do konce vás nepustí.
Velmi zajímavou postavou je hlavní hrdinka Alice. Je geniální a taky tak trochu nekonvenční (dá se tohle slovo použít při popisu lidí? Možná ne, ale Alici vystihuje). Zpočátku mě svým chováním vytáčela, což byl dost možná záměr, postupně jsem si ji ale oblíbila. Zřejmě jsem se naladila na její vlnu a předstala řešit, co je ,,normální".
Velmi oceňuju, jak dokázala autorka do příběhu zakomponovat i trochu toho filosofického přemítání o životě i o světě (už název knihy tomu napovídá). Působilo to opravdu nenuceně, jen tak mimoděk. A kupodivu se to k šachům a vraždám velmi hodilo. Paralel a metafor se v téhle knize nachází opravdu hodně.
I když se mi Dobré duše opravdu líbily, našla jsem na nich jednu mouchu. No, spíš mušku. Samotné rozuzlení mi přišlo trochu neoriginální. Dlouhý rozhovor, ve kterém se všechno vysvětlí? Taková klasika. Většinou preferuju spíš pozvolnější a rozkouskované odhalování. Tím ale nechci říct, že by byl závěr špatný.
Na křtu (o kterém jsem se rozepsala TADY) se autorka Irena také zmínila o tom, že by kniha mohla posloužit jako námět na televizní seriál. To si dovedu živě představit. Určitě by se tam dalo pracovat nejen s detektivními prvky, ale také s maloměšťáckou povahou, která hraje v příběhu svou roli.
Pokud máte chuť na detektivku okořeněnou trochu jiným myšlením (geniální a trochu divná šachistka v roli vyšetřovatelky mluví za vše), je kniha Dobré duše určena přímo pro vás!
Irena Obermannová je úspěšná česká autorka především ženských románů, tentokrát se ale rozhodla ponořit do vod, které nečeří jen mezilidské vztahy a city, ale i detektivní zápletky. Povedlo se jí to?
Nebudu vás dlouho napínat, odpověď je stručná a jednoznačná. ANO. Kniha Dobré duše je detektivkou, jak se sluší a patří. O mrtvolu sice hlavní hrdinka zakopne hned na začátku, nemusíte se ale bát, že by se do konce už nic neudálo. Naopak! Velmi neobvyklé vyšetřování (přece jen ho vede šachová mistryně, ne kriminalistka) přerušují další a další události a zápletky. Malé, původně sklářské městečko je navíc opředeno záhadami i starými křivdami.
Detektivka Dobré duše je první knihou, kterou jsem od Ireny Obermannové četla, určitě ale není poslední. Velmi se mi líbí její styl psaní, protože si dobře hraje se slovy (i s těmi sprostými!). Zároveň se ale nezdržuje dlouhými popisy a příběh nabírá velmi rychlý spád. Divila jsem se, kolik se toho může v takto relativně krátké knize stát. Věřte mi, hodně. Příběh vás na začátku chytne a až do konce vás nepustí.
Velmi zajímavou postavou je hlavní hrdinka Alice. Je geniální a taky tak trochu nekonvenční (dá se tohle slovo použít při popisu lidí? Možná ne, ale Alici vystihuje). Zpočátku mě svým chováním vytáčela, což byl dost možná záměr, postupně jsem si ji ale oblíbila. Zřejmě jsem se naladila na její vlnu a předstala řešit, co je ,,normální".
Velmi oceňuju, jak dokázala autorka do příběhu zakomponovat i trochu toho filosofického přemítání o životě i o světě (už název knihy tomu napovídá). Působilo to opravdu nenuceně, jen tak mimoděk. A kupodivu se to k šachům a vraždám velmi hodilo. Paralel a metafor se v téhle knize nachází opravdu hodně.
I když se mi Dobré duše opravdu líbily, našla jsem na nich jednu mouchu. No, spíš mušku. Samotné rozuzlení mi přišlo trochu neoriginální. Dlouhý rozhovor, ve kterém se všechno vysvětlí? Taková klasika. Většinou preferuju spíš pozvolnější a rozkouskované odhalování. Tím ale nechci říct, že by byl závěr špatný.
Na křtu (o kterém jsem se rozepsala TADY) se autorka Irena také zmínila o tom, že by kniha mohla posloužit jako námět na televizní seriál. To si dovedu živě představit. Určitě by se tam dalo pracovat nejen s detektivními prvky, ale také s maloměšťáckou povahou, která hraje v příběhu svou roli.
Pokud máte chuť na detektivku okořeněnou trochu jiným myšlením (geniální a trochu divná šachistka v roli vyšetřovatelky mluví za vše), je kniha Dobré duše určena přímo pro vás!
Hodnocení: 90%
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuju ALBATROS MEDIA.
Knihu najdete ZDE.
No comments:
Post a Comment