Wednesday 30 September 2015

Dvoudenní výlet do Norimberku

V půl sedmé ráno neklidně přešlapuji na tramvajové zastávce ve Strašnicích. Se mnou už nervózně čekají další lidé, všichni se po sobě díváme, proč nejede už druhá tramvaj. V tu chvíli mne zavalí panika, že se na trase něco stalo a já se nedostanu včas na hlavní nádraží. Nakonec ale tramvaj dorazí a já se uklidním, protože teď už vím, že autobus do Norimberku stihnu...


Monday 28 September 2015

Můj les

Na nohou mám nejkýčovitější růžové kotníkové holínky, které jsou ale v lese tou nejpohodlnější obuví. S culíkem a zachumlaná v teplé vestě se pomalu sunu po lesní cestičce a obdivuju tu nádheru, která mi přijde pokaždé nová, zajímavá, i když ji pozoruji už dvacet let. A tak mi vlastně nevadí, že nesnáším sbírání hub, vždyť můžu předstírat, že prostě žádné nevidím... a mezitím si užívat přírodu kolem.


Je to pravda, nerada chodím na houby. Možná je to tím, že většinou žádné nevidím a když už, tak jen v období, kdy jich lidé z lesa nosí plné nůše. Většinou mě to proto šíleně nebaví a otravuju ostatní. Přesto nerada říkám ne. Babičku do lesa samotnou nepouštím a i když vyráží chtivých houbařů víc, stejně většinou nazuju holínky a výpravu rychle doženu, protože si nerada nechávám ujít chvíle strávené v přírodě. 

Sunday 27 September 2015

Opravdu jíte život? Recenze na knihu Je načase začít jíst život

Knihy o jídle a zdravém životním stylu mě baví a zajímají, tahle je ale trošku jiná než většina těch, které najdete na pultech knihkupectví...


ZDROJ
Název: Je načase začít jíst život
Autor: J Vita
Vydavatel: Jan Šuba - makniha.cz
Počet stran: 155
Rok vydání: 2015

*****

Která žena si ještě nekoupila knihu o zdravém životním stylu s cílem zhubnout přebytečná kila? Zřejmě jich moc nebude. Název téhle knihy už ale napovídá, že tady půjde o víc, než jen o nějaký ten tuk. Alespoň ten okem viditelný autor tolik neřeší...

J Vita se totiž rovnou zaměřuje na špatné stravování, které především západní civilizace provozuje. Chcete žít zdravě a bez doktorů až do konce poklidného života? V téhle knize se (zatím celkem povrchově) dozvíte, jak na to. Buďte ale připraveni na mnoho kontroverzních tvrzení, autor boží mýty a nahrazuje je vlastními názory, které často má, ale někdy také nemá, vědecky podložené. Očekávejte, že vám tato kniha zakáže spoustu ,,potravin" (lépe řečeno otravin?), i když, vlastně nezakáže. Autor sice mluví o vyřazení potravin, nikomu ale nic nenařizuje. Sám píše, že jak se bude kdo stravovat a ovlivňovat tak nejen svůj život, ale i životy ostatních (nejen lidí) na této planetě, je jen jeho věc, a tak je pouze na vás, co si ze čtení knihy odnesete...

Saturday 26 September 2015

No IF - just LIFT and Invest in yourself

Také máte tak rádi krátká a výstižná motta? Já se citáty na weheartit a podobných stránkách prohrabávám celkem často, třeba večer před spaním. Nejraději mám právě ty krátké, které v pár slovech vyjádří vše, co je potřeba!


Jak jsem již psala v ZDE, díky stránce www.shirtinator.cz jsem si vytvořila vlastní tričko. Žádnou velkou kreativitu ode mě nečekejte, mám daleko raději jednoduché věci a toho jsem se držela i tentokrát. Přední část trička jste viděli už ve zmiňovaném minulém článku. Nechala jsem si na něj vytisknout název tohoto mého blogu, který jsem si oblíbila hned ve chvíli, kdy mě napadl. Vyjadřuje všechno podstatné jen ve čtyřech slovech, navíc má mnoho významů, jedno mají ale společné - motivaci. 




Vlastní tričko jsem chtěla již dlouho a tato stránka mi padla do oka. Jak funguje jsem už vysvětlila v minulém článku, tentokrát se chci zabývat hlavně tričkem samotným a jeho dodáním. Chtěla jsem tílko ženského střihu, což se mi, řekla bych, podařilo. Tmavě modrou nezkazíte nikdy nic a pokud chcete jen jednoduché tričko s potiskem, modrá a bílá je hezky kontrastní kombinace. Věřím ale, že těchto kombinací najdete ještě víc, SHIRTINATOR nabízí jak mnoho typů triček, materiálů, barev, potisků a prostě všeho, na co si jen vzpomenete :)


Konečně vám ukazuji také zadní část trička! To jsem nechala ještě jednodušší, než předek. Dozadu jsem dala své oblíbené motto, kterým se v posledních měsících řídím a řeknu vám, je to dobrá investice. Začněte s tím taky, pokud jste tak ještě neučinili :)

Materiál mého tílka je lehký, prodyšný, ale zároveň také pevný. Samotný potisk z něj trošku vystupuje, vypadá to ale, že bude dobře držet, nikde se zatím neodlupuje ani nic nechybí. Tílko dost možná využiju právě i do fitka, myslím si, že by se dalo použít i k nějakému sportovnějšímu outfitu. Materiál si alw můžete vybrat, různá trička jsou dělaná z různého materiálu. A jak se o ně máte starat se dozvíte později na obalu.

Sama můžu tričko ze SHIRTINATOR jen doporučit, s výběrem si určitě pohrajete víc než já a pak už se můžete jen těšit, že vám tričko co nejdřív dorazí, konkrétně by mělo do 5 pracovních dní. A opravdu jsem nečekala dlouho, přesněji řečeno týden, což mi nepřijde při vyrábění specifického trička vůbec moc. Navíc zásilku doručil takový vysmátý chlapík :)


Prdlá selfie nesmí chybět a já už se těším, jak tričko vytáhnu někam mezi lidi, jen ať si moje motta také přečtou! :)
Co vy, líbí se vám tričko? Jaké byste si nechali vytvořit vy?
Takže až se vám příště zase nebude nic chtít, vzpomeňte si na mne a mé No IF - just LIFT a ve zbytku času pamatujte na motto: Invest in yourself !
Hezký víkend přeji
Míša

PS: kdybyste mě někdo nově chtěl sledovat i na facebooku, budu moc ráda - FB stránka ! Včera jsem si ji ,,založila" (přejmenovala ze stránky svého knižního blogu) a těším se na nové followery, kteří se zajímají o podobná témata jako já :)
Pošlete mi také odkazy na vaše stránky!

Thursday 24 September 2015

Nejoblíbenější cvik na spodní část těla a proč ho většina lidí provádí špatně!

Všechny ženy touží po dokonalém pozadí a stehnech, a tak sledují spousty videí se speciálními cviky, vymýšlejí zbytečně složité kombinované cviky a neustále řeší, který stroj je pro tvarování těchto partií nejlepší. Přitom stačí tak málo, pár základních cviků a hlavně správná technika!


Dřepy, dřepy a ještě jednou dřepy! To většinou uslyšíte, pokud budete chtít poradit cvik na zadek, případně stehna. No, já mám jiný oblíbenější cvik, který taktéž patří mezi ty základní. Pravdou ale je, že aby byl opravdu na zadek, musíte ho provádět technicky naprosto správně a to dělá opravdu minimum lidí! Většina o tom ale ani neví, výpad totiž nevypadá vůbec složitě...

Tuesday 22 September 2015

Nejnepochopitelnější rituál - jedna z mnoha maličkostí, které znásdělají blázny

Krásný večer přeji :)
Já právě sedím u počítače, protože máme pravidelné semestrální klikací závody (čti: zápis předmětů do rozvrhu) a místo rozčilováním se nad spadlým serverem jsem se rozhodla napsat článek, který by se vám mohl líbit. Proč věřím, že by se vám mohl líbit? Jednoduše proto, že si myslím, že jste stejně zvědaví jako já a že vás také určitě zajímá, co za podivné zvyky mají ostatní :) A pokud si říkáte, že žádný divný či neobvyklý zvyk nemáte, pohodlně se usaďte s něčím dobrým na zub a zapřemýšlejte nad tím...

Sunday 20 September 2015

Jak jsem si utvořila vztah k módě + 2 podzimní outfity

Ve vytahaném tričku, legínách, papučích a s čajem v ruce jsem zachumlaná pod svou oblíbenou dekou a procházím si své oblíbené blogy. Jenže najednou nevynechávám příspěvky, kde je hlavním tématem oblečení. Naopak, nacházím i nové oblíbené blogy, které jsou zaměřené právě na módu. Dříve bych klasický outfitový článek přešlo bez povšimnutí, dnes se jimi inspiruji...


O čem dnešní článek primárně bude? O mém vztahu k módě. Ten se totiž v poslední době radikálně změnil.

Friday 18 September 2015

Nemusíte milovat posilovnu

Naházet do tašky dva ručníky, legíny, sportovní podprdu, tílko, boty, sprcháč, sluchátka a vyrazit do posilovny ...


Pro někoho denní chléb, pro ostatní nepředstavitelná situace. Já patřím do té první skupiny. Loni na podzim jsem si po stěhování do Prahy našla skvělé fitko i s trenérkou a od té doby se to se mnou táhne. Přiznávám, že teď dva měsíce musím vydržet bez posilovny, protože jsem doma na vesnici, do špatně vybaveného fitka v nedalekém městečku se mi dojíždět nechce a zacvičit si přece člověk může kdekoli. O tom ale třeba zase jindy...

Wednesday 16 September 2015

Míša návrhářkou? Vlastní tričko už jsem zvládla!

V sešitku mám tužkou načrtnuté postavy, na nich rozevláté sukně, upnuté topíky či jednoduché koktejlky. Právě přemýšlím, co se svou přítelkyní kreativitou vymyslím příště. Když zrovna nemám tvořivou chvilku, sedám ke svému šicímu stroji a dokončuji asymetrickou sukni, kterou si chci vzít za pár dní na kafe s kamarádkou, potřebuji s ní totiž probrat, jak bych mohla zrealizovat svou první kolekci...

A nebo taky ne... Já a kreslení, to nejde dohromady. Stejně jako drobné ruční práce, takže jehlu do ruky raději neberu ani když potřebuju zašít malou dírku. Naštěstí mám šikovnou rodinu, a tak to vlastně nepotřebuju. Návrhářkou se taky stát nechci a nikdy jsem o tom ani nepřemýšlela. Nemám na to dost vlastních nápadů, a i kdybych všechno ostatní zvládala, vykouzlit na papíru naprosto originální outfit by se mi stejně zřejmě nepodařilo. 

Vždycky jsem ale chtěla vytvořit nějaký vlastní kousek oblečení, nechat si potisknout vlastní mikinu nebo tričko. Znáte to ale, člověk (nebo alespoň já) je tvor líní, a tak se mi nechtělo moc pátrat jak a kde na to. Když na mě na facebooku vyskočil článek u jiné blogerky, že si vytvořila vlastní tričko (které bylo mimochodem opravdu hezké, škoda jen, že si nepamatuju link), neváhala jsem a stránku jsem okamžitě prošmejdila!



Monday 14 September 2015

Uvědomujeme si krásu kolem nás?

Krásný upršený večer přeju :)
Sedím doma zabalená dekou, usrkávám mléko, zobu čokoládové sušenky, které jsem odpoledne upekla, a prohlížím si pár dní staré fotografie. Ty jsem pořídila při svých projížďkách na kole po okolních vesnicích, když jsem využívala posledních zřejmě opravdu teplých a slunečných dní. Když se na ně tak dívám, dochází mi, že mám kolem sebe plno krásných míst, což jsem si dlouhá léta neuvědomovala...
Když jsem po těchto místech chodila či jezdila téměř každý den, nevšímala jsem si, jak jsou krásná. Vždycky jsem na své blízké okolí nadávala, že je to placka, lesy jsou vykácené, dostatečně neupravené strouhy, a já nevím co ještě. Tohle jsem prohlašovala ještě víc potom, co jsem se na střední škole párkrát dostala za hranice té naší malé zemičky. Všechno cizí, co jsem do té doby neznala, mi připadalo hezčí, lepší, zajímavější. 

Saturday 12 September 2015

Poslední podzimní pořádně zamotaný výlet

Krásný večer (skoro půlnoc) přeji :)

Sedíme v autě, jedeme opravdu vyhlídkovou rychlostí a kocháme se nádherným západem slunce nad dlouhými poli lemovanými stále ještě zelenými lesy. Po celém dni jsme příjemně unavení, ale také vyhřátí právě od už téměř podzimního sluníčka. Zase jsem si dnes potvrdila, jak je i ta naše malá země krásná... A to nás ráno nechtěl jeden z našich kocourů pustit ani k plánování! 

Dnes se připravte na nálož fotek, protože já na výletech fotím jako divá. Až si někdy říkám, jestli bych raději neměla iPad zastrčit do batohu a víc si vychutnávat přítomnost. Jenže pak ujdu pár kroků a něco se mi natolik líbí, že iPad stejně zase hned vyštrachám... A ani dnes tomu nebylo jinak.

Po delší době jsme se rozhodli vyrazit na rodinný výlet. Už dlouho jsme se chtěli podívat na nedávno znovuotevřený a zrekonstruovaný hospic Kuks u Dvora Králové. A protože nám vždy trvá se opravdu vypravit, byli jsme rádi, že jsme se konečně dohodli na této sobotě. Jaké ale bylo naše překvapení, když jsme dorazili na Kuks a všechna parkoviště byla narvaná k prasknutí a fronty přijíždějících aut nekonečné. Brzy jsme zjistili proč. Na Kuksu se konalo vinobraní. Jak překvapivé. Bohužel nás nenapadlo si něco takového zjistit. Nejdřív jsme mysleli, že se i tak do areálu vydáme, řvoucí Maxim Turbulenc a rozjívený moderátor, kteří byli slyšet až z dálky, plus nekonečná fronta u vstupu nás ale odradily a my jsme se otočili na patě a už jsme přemýšleli, kam jinam bychom mohli vyrazit. Naše ranní plánování tak vzalo za své a my museli improvizovat (a tak jsme si taky párkrát pěkně zajeli :)).


Wednesday 9 September 2015

Sama v kavárně?

Krásný středeční večer!

Sedím v kavárně, popíjím horkou čokoládu, uzobávám z čokoládové cookie a venku právě řádí podzimní přeháňka, do které slunce hřeje svými paprsky, a tak obloha vypadá téměř apokalypticky. To mne ale, skrytou v útulném rohu kavárny, nemusí vůbec trápit. Já si hledím svých dobrot a rozečtené knihy...

A vlastně ještě ostatních návštěvníků. Nepatřím k lidem, kteří by okukovali ostatní. Popravdě se na cizí lidi na veřejnosti téměř nedívám, nechci na ně civět a nenápadně se dívat neumím (proto ,,miluju", když mi kamarády šeptají, ať se na někoho podívám... už se o to raději ani nesnažím...). Dnes to šlo ale samo, většina lidí totiž mělo u kávy nos zabořený do novin nebo ještě častěji do mobilu. A já si tak mohla v duchu přemýšlet o svém malém (ryze osobním) výzkumu...

Sunday 6 September 2015

Ranní idylka?

Krásné nedělní ráno všem!
Jak trávíte svá rána vy? Spěcháte a nadáváte, nebo naopak na všechno potřebujete čas? Já si většinou dávám na čas. Ať už jdu do školy, nebo mám volno, zachumlám se ještě do deky, kde si vychutnávám snídani a prolézám všechny sociální sítě (bez toho ráno nevyjdu z domu spíš, než bez té snídaně). 

Druhou polovinu prázdnin trávím doma, mimo Prahu a náš studentský byt. Posledních pár dní se navíc učím na zkoušku, která mě čeká ve středu. Měla bych být optimistická a věřit si, ale budu potřebovat nějakou vyšší pomoc, protože pár dní, co to do sebe láduju, zřejmě nestačí. To mi ale nezabrání si rána i nadále neužívat...