From 2015 straight to 2016

Máme tu konec roku. Konec, který je pro mne velmi těžký...

It's the end of the year. End which is really hard for me...

Letos jsem se necítila na žádné velké silvestrovské oslavy a po včerejším večeru jsem je zavrhla úplně. Víte, že máme od soboty doma nádhernou štěněcí fenečku, bohužel za ni a její život budeme muset ještě pořádně bojovat. První veterinářka nad ní už pomyslnou hůl zlomila, my se ale nechceme tak lehce vzdát, a tak máme v úterý schůzku se specialistou. Nepíše se mi o tom lehce, protože ta nejistota je opravdu hrozný pocit a ještě několik dní to musím vydržet. Probrečela jsem včerejší večer a dnešní den se mi do očí slzy vlévají každou chvilku... Nepíše se mi o tom lehce, tak vás jen poprosím o shovívavost, protože minimálně do úterý žádný článek nepřidám. Nálada na to prostě není a já se tu nechci přetvařovat. Tak nám prosím držte palce!

Ale jak jsem psala výše, žádné velké oslavy konce roku 2015 jsem stejně nechystala. Tak nějak pro mě už třetím rokem změna číslice na konci letopočtu nic velkého neznamená. Dřív jsem razila heslo: New Year New Me, ale už mě to přešlo. Z jednoho roku přecházím rovnou do druhého. Ono se totiž opravdu nic nemění. Nebo ano, mění, ale to je změna celoroční, celoživotní. Samozřejmě si tedy vždy přeju, ať následující rok rokem dobrým, šťastným, plným zážitků a úspěchů, ale už jsem zjistila, že za to všechno můžu stejně jen já s případnou pomocí náhody, osudu, vesmíru, Boha, říkejte tomu jak chcete. Takže vlastně sobě i vám přeju zdraví, sílu, odvahu, pevnou vůli a chuť bojovat. Jen s nimi můžeme ten rok 2016 prožít alespoň trochu podle našich představ :) Více v článku!

Christmas Walks

Svou novou zrcadlovku téměř nedávám z ruky, zároveň doma s tím vším jídlem a cukrovím pěkně tloustnu, takže vyrážím (někdy i s celou rodinou) na vánoční procházky. Spojení příjemného s užitečným je vždycky výhra :)

I can't stop using my new reflex camera and I'm also getting fat because of all the food and candy that's home around me so I like to go for a Christmas walks (sometimes with my whole family). It's combination of pleasure and need, so it's a win win :)

Na procházky do lesa chodím opravdu ráda, už jsem o tom vlastně jednou psala. Ne vždy si ale na procházku najdu čas. Je to už ale taková naše vánoční tradice, protože ležet celý den s cukrovím u pohádek je sice hezké, ale trošku se protáhnout nikomu z nás neuškodí. Letos jsem tuhle tradici uvítala ještě o něco víc, protože mám díky ní co fotit (dokolečka fotit stromeček, dekorace a cukroví už mě vážně nebaví, ale stejně to dělám...:)). S mou novou zrcadlovkou se teprve sžívám a musím říct, že je to pořádně těžké. I když jsem věděla, že dobrého fotografa nedělá dobrý foťák, čekala jsem, že to bude jednodušší :) Zatím všechny moje fotky vznikají metodou pokus - omyl a použitelných je jen málo, a ani s těmi nejsem spokojená. Protože mám ale kolem sebe krásnou přírodu, i já, fotograf začátečník, jsem ji snad zvládla zvěčnit dostatečně. Ona je prostě krásná i bez speciálních efektů či úprav...

Christmas Presents

Vánoce nejsou jen o dárcích... ale nebudu vám lhát, na rozbalování se těším vždycky. Letos se ten největší dárek ale zabalit nedal...

Christmas are not only about presents... but I won't lie to you that I'm not looking forward to unwrap them. But we couldn't wrap our biggest Christmas present...

Mám téměř všechno, co chci a potřebuju a nemusím čekat na Vánoce, abych si to pořídila. Mohli bychom tak slavit Vánoce úplně bez dárků, ale stejně se nám to nikdy nepodaří. Snažíme se dávat si to, co ten druhý potřebuje, a zároveň si chceme prostě udělat radost. Pořád se ale snažíme držet dárky v tajnosti. Alespoň u mě platí, že mám největší radost klidně i z těch nejmenších maličkostí, které jsou pro mne ale překvapením :) Těším se tedy hlavně na samotné rozbalování, ke kterému se vždycky přesuneme hned po štědrovečerní večeři. U rozbalování koukáme na každoročně novou pohádku a zobeme cukroví (na Štědrý den jím ještě nejsme přejedení, dneska už bych ale mluvila jinak...).

Christmas in pictures

Od Štědrého dne se jen válím, jím cukroví, fotím a občas vylezu ven na krátkou procházku... Nic nemuset, to pro mě znamenají Vánoce!

Since the Christmas Eve I'm just chilling, eating christmas candies, taking pictures and sometimes I get up and go for a short walk... Dping nothing, that's what Christmas mean to me!

Tak jak si užíváte Vánoce? Máte volno a můžete lenošit stejně jako já? :)

Původně jsem chtěla v tomhle článku shrnout všechny fotky z posledních dvou dní, kde bych vám i ukázala dárky, ale protože by fotek bylo zbytečně moc, rozdělím je do dvou částí a dárky vám ukážu třeba zítra. Dnes se nebudu dlouho rozepisovat, protože jdeme připravovat sváteční oběd a potom jedeme pro náš poslední dárek. My se na něj pořádně těšíme, i když tím asi skončí ta pravá vánoční pohoda! Vám se bude určitě také líbit, takže se už těším, až vám ten náš dáreček ukážu.

Teď už za sebe nechám mluvit fotky... Ten největší dárek, který jsem si letos nadělila sama, byla totiž zrcadlovka! Toužila jsem po ní spoustu let, ale doma se moje touha nesetkávala s pochopením, tak jsem letos konečně vzala věci do svých rukou a vedle mě teď leží Canon EOS 1200D. Tenhle článek tak můžete taky brát jako mé první pokusy seznámit se s novou hračkou :)

Užívejte volna a toho nádherného počasí! 

And so this is (our) Christmas...

Letos jsem se článkům o Vánocích na svém blogu obloukem vyhnula. Přece jen bych se i já ale chtěla trošku víc ponořit do té sváteční atmosféry... Ukážu vám tedy, jak Vánoce vypadají u nás :)

Nečekejte ale nic extra zajímavého. Vánoce u nás probíhají docela tradičně a navíc je ani neslavíme nijak přehnaně. Třeba se vám ale někomu i takhle obyčejný článek bude líbit...

ERASMUS: One Month to Go

Ono to asi vážně vyjde... Mělo by, když už se mi v šuplíku povaluje letenka!

It seems that it will all work out... It should because I've already bought my fly ticket!

Většina z vás se teď těší hlavně na Vánoce a já bych lhala, kdybych řekla, že se zrovna já netěším... Ale pár týdnů po Vánocích mě čeká něco, čeho se bojím, protože se do takové situace dostanu poprvé.

Někteří z vás už možná ví, že jsem byla doslova před pár měsíci nominována na jeden semestr v zahraničí v rámci programu Erasmus. O téhle příležitosti jsem snila několik let, zřejmě proto, že jsem se chtěla osamostatnit. A jak lépe to udělat, než odjet na půl roku do cizí země, daleko od rodinného zázemí a všech přátel. O tom ale více zase příště, pokud by vás to zajímalo... 

Dnes píši první článek s nadpisem Erasmus. Doufám, že se všechno podaří a já budu podobné články psát ještě dalšího půl roku. Pokazit se toho může hodně, ale budu pozitivní a budu věřit, že za měsíc už budu nasávat chladný švédský vzduch. Ano, za měsíc, konkrétně za 28 dní, za čtyři týdny, už budu sedět na koleji ve švédském Gothenborgu. A nebudu lhát, děsí mě to...

Musím toho ještě hodně stihnout, než 16. ledna ráno nasednu do letadla směr Gothenburg (přesněji Brusel - to víte, ty přestupy :)). Čeká mě spousta zařizování, obíhání doktorů (kdo ví o mé nemoci, ví taky, že se bohužel návštěvám doktora nevyhnu ani ve Švédsku a to je další háček v mém výjezdu), nakupování (protože se na mě ze všech stran valí, jak jedu přinejmenším na severní pól a měla bych chodit alespoň ve čtyřech bundách a nosit deset ponožek najednou!), neustálého strachování, že se mi to do jednoho kufru prostě nemůže vejít a také bojování se strachem a nejistotou, které se s blížícím se datem odletu stále častěji objevují v mé mysli. Do toho všeho přijdou ještě Vánoce, které navíc letos znamenají jedno velmi milé překvapení, o kterém vám později ještě budu hodně psát, ale hlavně se budu snažit co nejvíc času strávit s rodinou a přáteli. Budu se ale také muset učit, protože v prvních dvou lednových týdnech musím stihnout několik testů, zkoušek a esejí. A v neposlední řadě bych se měla začít učit samostatnosti, což nebude nejlehčí, když si v jednadvaceti neumím ani vyprat...

Zrovna ty Vánoce mě ale ještě drží od toho, abych se začala pořádně bát, teď se totiž stejně jako vy těším hlavně na Štědrý den, štědrovečerní večeři, dárky, cukroví a pohodu u pohádek :)

Zajímalo by vás víc o Erasmu jako takovém - jak se na něj člověk může dostat, jak vypadá zařizování apod.? Doufám, že vás moje cesta Erasmem bude bavit :)

Byli jste vy sami na Erasmu nebo na jiném studijním pobytu v zahraničí? A jak jste zvládali odloučení od známého prostředí a samostatné fungování? Já jsem děsný mamánek, takže to bude výzva...

Most of  you is now looking forward to Christmas and I'd be lying by saying that I'm not... But there's something waiting for me couple of weeks after Christmas, something I'm kinda scared of because that's going to be my first time in this type of situation.

Some of you might already know that I was nominated to spend one semestr abroad as an Erasmus student literally a couple of months ago. I've been dreaming of this for a few years because I wanted to split off finally. And what better way could I chose than moving abroad far away from my family and friends for half a year? But more about that later if you'd like to know...

It's my first article with title Erasmus. I hope that everything will go well and I'll be posting this type of articles for another six months. Many things can go wrong but I'll stay positive and believe that I'm going to be breathing Swedish air one month from now. Yes, month, 28 days, 4 weeks, from now I'm going to be sitting in my room in the dorms in Gothenburg, Sweden. And I'm not gonna lie, it scares me... 

There are many things that I need to manage before getting on a plane on 16 January heading to Gothenburg (Brussels to be exact - change airport :)). There's a lot waiting for me before that: arranging and organising my life in Sweden, tour to meet all my doctors (some of you know about my disease and it's one of many hooks of my abroad stay), shopping (because everywhere I go I listen to advices to wear at least 3 jackets and 10 pairs of socks at one time on that North Pole!), worrying all the time that all my things won't fit into one suitcase and fighting with fear and doubts that are more and more croping up in my mind. And there are Christmas coming to all of that! This year Chrismas time brings also one huge and amazing ,,surprise" to me but more about it in another article. As always Christmas time means time spent with my family and friends who I need to enjoy before I leave. I also need to study because I'm going to do many tests, exams and essays in first two weeks of January 2016. And last but not least I have to try to be more independent before leaving because I'm 21 and still not able to was my clothes...

But that's Christmas what keeps me from freaking out because I'm looking forward Christmas day, dinner, gifts, candy and relax while watching fairytales as well as you are. 

Would you like to know more about Erasmus itself - how to get nominated, how's the application and organisations before leaving and so on? I hope you'll like my articles about my Erasmus :)

And what about you, have you studied abroad as an Erasmus student or so? And how did you manage being far away from your family, friends and familiar environment? I'm kind of mollycoddle so it's gonna be challenge for me...

Christmas Vienna

Vídeň je krásná a v předvánočním čase to platí dvojnásob... 

Vienna is beautiful city, even more when it's Christmas season...

Možná proto jsem se do rakouského hlavního města vydala na vánoční trhy už podruhé a protože jsem tentokrát vzala s sebou i babičku, prošly jsme si i základní památky. Schönbrunn jsem vám už ukázala v jednom z minulých článků, dnes vás tady vezmu na takovou rychlou procházku Vídně a vánočních trhů! Proč rychlou? Protože nás v Rakousku přivítala pěkná zima, vítr a taky pořádná mlha. Člověk si uvědomí výšku některých staveb (Stephansdom, Rathaus) až ve chvíli, kdy pro mlhu nevidí na špičku :)

Měsíční mix: tipy, doporučení, prosby

Rozhodla jsem se jednou za čas, nejlépe jednou měsíčně, vydávat články se vším, co mne napadne. Dnes se budu věnovat hlavně Vánocům, ale nejen jim...

Vánoční trhy

Máte rádi vánoční trhy? Já ano! Přiznám se ale, že bych kolem sebe ale občas potřebovala nějaké brnění, protože tolik lidí na jednom místě je občas už i na mě moc... Přesto se na ně ale každý rok vydám, nejlépe víckrát! Pražské trhy jsou krásné, obzvlášť mám ráda ty na Staromáku a na Jiřáku. Když ale dostanete chuť na trdlo, kupte si ho na jednom z menších trhů, třeba před Palladiem nebo na Andělu, vždy mi tam chutnalo víc a za nižší cenu bylo větší. O něco raději než Prahu mám ale ráda Vídeň, i když vlastně nevím proč. Trhů tam ale najdete nespočet a stánků ještě víc! Ve Vídni vždy nejdéle stojím před pekařským stánkem, kde jsou ale jednotlivé dobroty 2x větší, než jak je normálně seženete v obchodech :) Úplně nejradši mám ale Drážďany! Město je krásné, menší, klidnější, ale trhy má krásné. Doporučuju zastavit se u stánku s horkou čokoládou, dají Vám vybrat z několika příchutí a opravdu to je tekutá čokoláda! Budete pořádně přeslazení, ale stejně si domů ještě kupte tradiční štolu. A slaných jídel taky potkáte spousty, hlavně všechny druhy párků a klobás (wurstíky :)).

Suchý šampón Batiste

S Vánoci to nesouvisí, ale za poslední měsíc je tohle můj nový top produkt! Představa, že bych si měla mýt vlasy denně mě děsí, takže občas používám i suchý šampon. Poté, co jsem ho viděla u spousty blogerek, jsem se také nechala zlákat a pro jeden si do drogérie DM došla. A budu chodit nadále, protože mi maximálně vyhovuje. Koupila jsem si voňavý, a přestože žádnou vůni necítím, s vlasy dělá to, co má. Vypadají opravdu téměř jako čerstvě umyté vlasy a navíc se jim neskutečně zvětší objem. A nejlepší na tom všem je, že vlasy vypadají druhý den po použití snad ještě lépe... Na produkty Batiste se mrkněte zde, vybere si každá z vás.

Nejoblíbenější pražská restaurace

Snažím se šetřit a jídlo si připravovat doma, ne vždy se mi to ale daří, a to hlavně kvůli mé oblíbené restauraci YamYam. Objevila jsem ji díky kamarádce už na jaře, mezitím jsem postřehla, že do ní začalo chodit také mnoho blogerek. Nevím jak u ostatních, ale u mne to byla láska na první ochutnání a mohla bych tam jíst opravdu denně. Pokud máte rádi asijskou kuchyni, neváhejte ani minutu. A ty ceny také nejsou na Prahu, navíc centrum, vůbec špatné! A pak mi schválně dejte vědět, jestli jste se také zamilovali... Doporučuju Phad Thai nebo Japanese Taste, Please, ale ani s dalšími jídly nemůžete šlápnout vedle :)

Harry Hole a Richard Krauz

Mám pro vás tip na dárek. A není to nic převratného, protože vám doporučím knihy. Sama čtu docela hodně, ale u těchto dvou sérií jsem si na okolí ověřila, že strhnou opravdu každého, i nečtenáře! Detektivky z československého prostředí autora Dominika Dána zaujmou i ty, kteří normálně detektivky nečtou. To samé platí pro knihy Nora Joa Nesbøa. V obou vystupují charismatické hlavní postavy, které vás provedou zajímavými detektivními i životními příběhy. Z těchto dvou bych pro starší generaci zvolila dánovku, pro mladší zase holeovku. Ale ono je to vlastně jedno, zaujmou každého. A co je na nich nejlepší? Jde o poměrně dlouhé série, takže aspoň budete vědět, co koupit k narozeninám, svátku či dalším Vánocům :)

Udělejte radost

Samozřejmě, že k Vánocům pro většinu z nás patří i dárky. Ale ne všichni si je mohou dovolit. Za někým se Ježíšek nepodívá. Ale díky vám by mohl! Jedni z těch, kteří touží po dárcích, vidí je u svých spolužáků, ale sami si moc vyskakovat nemohou, jsou děti v dětských domovech. Rodinnou lásku jim těžko poskytneme, ale i materiální dárek jim udělá radost, často větší, než jakou by z něj měly děti z normálních rodin. My už letos po několikáté někomu takto radost snad udělali a vy můžete také! Na stránce milyjezisku.eu najdete ještě spoustu přání, které můžete splnit :) Zahrajte si na Ježíška, udělá to radost i vám :)

Pomáhejte

Žijeme ve světě, kde se Vánoce slaví. Jedním důvodem je naše křesťanské zázemí, druhým je ale bohatství. Možná si říkáte, že bohatí nejste, většinou to ale není tak úplně pravda. Ruku na srdce, ani já se nepovažuju za bohatou, když se nad tím ale zamyslím, odvozuju to od toho, že si nemůžu dovolit MacBook nebo Louis Vuitton kabelku, jinak mám ale všechno co k životu potřebuju a ještě mnohem víc! Obrovské množství lidí na tomhle světě ale takový život nemá a často doslova bojují o přežití. Nebudu vás tady poučovat, jak nemáte vyhazovat jídlo, protože co by za to děti v Africe daly. Žijeme v jiných podmínkách a já jsem za svůj život opravdu vděčná. I proto ráda pomůžu těm, kteří to štěstí neměli... Podívejte se na stránku skutecnydarek.cz a zamyslete se, zda byste nechtěli pomoct koupí kozy, slepic, nebo třeba zaplacením záchodu (jaká krize u nás nastává, když jednou zapomeneme koupit toaleťák :)) nebo třeba zajištěním bezpečného porodu! Pro nás jde o pár stovek, někomu to ale může změnit život... A kdy jindy, než o Vánocích :)

A hlavně si užívejte života a vánoční pohody :) Možná toho máte ve škole nad hlavu jako já, ale najděte si chvilku na nějaký příjemný film nebo třeba právě návštěvu vánočních trhů :)

A povězte mi, pomohli jste někdy v podobných projektech? Kam jezdíte rádi na vánoční trhy, jestli vůbec? A jaké máte oblíbené restaurace? :)

Hezký víkend přeju!

Mísa

Schönbrunn and OOTD: poncho combo in winter

Mlha by se dala krájet a v zahradě není jediný kvíteček, vždyť je taky prosinec, i tak se nám ale tohle místo zdá nádherné... A já už si podruhé slibuji, že se sem příště vrátím, až se všechno bude zelenat a kvést!

Včera jsme se vydali do Vídně. Já v ní byla už podruhé a určitě se znovu vrátím, tentokrát už snad dříve než za rok, protože bych ráda zahrady před Schönbrunnem viděla krásně zelené a rozkvetlé! O trzích ve Vídni bych ráda napsala samostatný článek, a tak bude ten dnešní plný pouze fotek z okolí nádherného Schönbrunnu a také přicházím s outfitem!

Long-distance relationship

Všichni známe ten pocit, který máme při loučení, stejně jako ten, když se znovu shledáme. Někdo má své blízké kolem sebe téměř denně, já je vídám jednou týdně a někdo ještě méně... Každou neděli opouštím svou rodinu, ale také kocoura...

We all know that feeling of saying good bye to our loved ones as well as the one when we see them again. Someone's surrounded by them almost every day, I spend every weekend with them and some people see them even much less... I leave my family every Sunday, as well as I do leave my cat...

O mém kocourovi Mackovi jsem už jeden článek psala, ale znáte to, když ho miluješ... Takže ne, pokud jste čekali článek o mém příteli, dvounohém, musím vás zklamat. Ne že by tenhle vztah ale byl něčím jiný. Celý týden se mi po něm v Praze stýská, každý pátek probíhá nadšené shledání a v neděli srdceryvné loučení. A nebojte, i my se stihneme přes víkend pohádat, Macek si zahraje na uraženého a já ho občas vyšoupnu z postele...

Víkendy ale trávíme hlavně takhle pohodově... 

PS: moje domácí oblečení radši ani nekomentuju, všechnu pozornost na sebe stejně strhne nejfotogeničtější kočičák :)

TIP: Jak se donutit k efektivnímu učení + Jak v posledních dnech prokrastinuju

Zase sedím mezi rozházenými papíry s počítačem na klíně, kde mám otevřených alespoň pět souborů a dalších deset oken na internetu, která se mi jednou za čas podaří všechna nechtěně vypnout a já se pak vztekám, že jich mám otevřených tolik a znovu je přes historii dohledávám... A tímhle stylem napíšu do rozepsaného dokumentu doslova pár řádků za hodinu.

Protože poslední měsíc, dva, trávím čas hlavně učením... nebo spíš přemáháním se k učení, řekla jsem si, že bych mohla také vydat nějaký článek na téma Jak se efektivně učit. Pak mi došlo, že 1) zrovna já bych tak mohla někomu radit a 2) vždyť ty tipy všichni známe! Alespoň jednou týdně rozkliknu článek a většinou v něm najdu podobných nebo dokonce stejných pět až deset tipů. Většina (možná všichni!) by je teď hned vysypala z rukávu, jenže všichni víme, že jenom je vědět nestačí. A u učení to platí dvojnásob, protože nekonečné množství prokrastinace naše vědění zdárně přetlačuje...