Poslední podzimní pořádně zamotaný výlet

Krásný večer (skoro půlnoc) přeji :)

Sedíme v autě, jedeme opravdu vyhlídkovou rychlostí a kocháme se nádherným západem slunce nad dlouhými poli lemovanými stále ještě zelenými lesy. Po celém dni jsme příjemně unavení, ale také vyhřátí právě od už téměř podzimního sluníčka. Zase jsem si dnes potvrdila, jak je i ta naše malá země krásná... A to nás ráno nechtěl jeden z našich kocourů pustit ani k plánování! 

Dnes se připravte na nálož fotek, protože já na výletech fotím jako divá. Až si někdy říkám, jestli bych raději neměla iPad zastrčit do batohu a víc si vychutnávat přítomnost. Jenže pak ujdu pár kroků a něco se mi natolik líbí, že iPad stejně zase hned vyštrachám... A ani dnes tomu nebylo jinak.

Po delší době jsme se rozhodli vyrazit na rodinný výlet. Už dlouho jsme se chtěli podívat na nedávno znovuotevřený a zrekonstruovaný hospic Kuks u Dvora Králové. A protože nám vždy trvá se opravdu vypravit, byli jsme rádi, že jsme se konečně dohodli na této sobotě. Jaké ale bylo naše překvapení, když jsme dorazili na Kuks a všechna parkoviště byla narvaná k prasknutí a fronty přijíždějících aut nekonečné. Brzy jsme zjistili proč. Na Kuksu se konalo vinobraní. Jak překvapivé. Bohužel nás nenapadlo si něco takového zjistit. Nejdřív jsme mysleli, že se i tak do areálu vydáme, řvoucí Maxim Turbulenc a rozjívený moderátor, kteří byli slyšet až z dálky, plus nekonečná fronta u vstupu nás ale odradily a my jsme se otočili na patě a už jsme přemýšleli, kam jinam bychom mohli vyrazit. Naše ranní plánování tak vzalo za své a my museli improvizovat (a tak jsme si taky párkrát pěkně zajeli :)).

Nemyslete si, že by se nám vinobraní nelíbilo, to ne. Tentokrát jsme si ale vážně chtěli prohlédnout památku a navíc nikdo z nás na takovouhle hlasitou akci dnes neměl náladu. Nedaleké Ratibořice a hlavně Babiččino údolí se tedy zdálo jako perfektní volba a bylo tomu skutečně tak, no posuďte sami...

Dnes jsme chtěli být hlavně venku a užívat si posledních slunečních paprsků, takže jsme ani nešli do ratibořického zámku a rovnou jsme se vydali do Babiččina údolí...

 

Hned za vchodem byli dravci... Já jsem nikdy neměla potřebu se s nimi fotit a platit za to, abych si mohla vzít rukavici a na ní i nějakého toho ptáka, vždy jsem je ale ráda pozorovala. Tohohle to ale očividně moc nebavilo a radši by trávil odpoledne někde jinde...

Můžete si zaplatit i vyjížďku po Babiččině údolí. Nikdy jsem na podobné atrakce nechodila, přiznávám ale, že mi v poslední době časy, kdy jsem s koňmi trávila každou volnou chvilku opravdu chybí...

Tenhle památník asi zná většina z nás, ať už jste Babiččino údolí navštívili nebo ne. Přidala bych i fotku, kde stojím před pomníkem i já, ale... Nebyl za mnou vidět :D

Příroda je v Babiččině údolí opravdu nádherná, pokud tedy máte čas, nedržte se jen hlavních nejdůležitějších tras, projděte si i okolní lesy :)

Tady už se ale blížíme k babiččinu stavení...

A té otevírací době tolik nevěřte. Kolem nás se prořítil zájezd s tím, že chtějí stihnout chalupu otevřenou, my k ní dorazili až po nich a dovnitř jsme se dostali, stejně jako spousta dalších dlouho po nás :)

A moje asi nejoblíbenější místo, Viktorčin splav (v Babiččině údolí jsem byla již poněkolikáté). Vodu mám totiž ráda, nebo ji spíš ráda pozoruju.

A samozřejmě nesmím zapomenout ani na mlýn. Pro jistotu přidávám i klasickou turistickou fotku, abyste mi věřili, že jsem tam opravdu byla :)

Z Babiččina údolí jsme se ale ještě přesunuli k nedaleké vodní nádrži Rozkoš. Jak říkám, voda jako živel mne fascinuje, a to i v klidném stavu, takže na cestách obdivuju všechny vodní krásy od moří až po rybníky. Na nádrži bylo navíc znát letošní suché léto, a tak okrajové dno momentálně vypadá jako pláž :)

Dno nádrže bez vody.

Ségra ještě našla takovéhle ,,trsy" mušliček :)

Fotky z ,,pláže" samozřejmě nesmí chybět :)

Škoda, že už počasí není na plavky, tady se to musí koupat!

Selfíček se ségrou není nikdy dost, takže jedna z Rozkoše a druhá z Babiččina údolí :)

Takhle jsem si užívala celý slunečný den. Už teď cítím, že mi budou sluneční paprsky v zimě chybět. Užívejte si je a važte si jich, za měsíc už možná budeme nadávat na déšť! Já tedy zatím svou tvář vystavuju slunci co nejvíc. A na blog snad úplně poprvé uvěřejňuju normální fotku celé své postavy, časy se totiž mění a já už se neschovávám! 

Dobrou noc všem :)