Life with Eating Disorders and Self-hatred 2/2: How to Get Rid of Eating Disorders and Self-hatred

Everyone knows eating disorders even though there's no exact diagnosis and there's no cure for them. It's not easy to get rid of eating disorders but it's not impossible as well. Today I'm going to tell you how I managed to do it and I hope this advice might help you to deal with it as well!

ČEŠTINA NÍŽE...

I told you my story in the last post. I told you how I started having problems and lived with eating disorders and self-hatred. The last thing I mentioned was that I moved from a small town to Prague and that's when I realised that my feelings aren't right. I knew I needed to change that!

Before I'm going to tell you what I did to get rid of eating disorders and bad feelings about myself, I want to remind you that if you met me now, you wouldn't call me skinny. I fought with food till I was nineteen and even after this point I didn't eat well. I focused more on my mind which is more important in this case. But if you read some of my last articles you know I'm now focusing on living healthy so I can cure my body, not just my mind, as well.But I want to talk about healthy mind today...

STOP BEING AFRAID OF FOOD, EDUCATE YOURSELF

I saw that I'm moving nowhere with junk food, starvation and self-hatred and I knew I needed to change something in order to live a normal life. But the change can't come easily after so many years. I saw the consequences in the way I treated myself and the way I thought about food. I was afraid to eat. The good thing was that at that time the trend of healthy lifestyle and fit bodies ovecame the trend of anorexia and super thin bodies. I started to read articles about healthy food and I tried to force myself to stop being afraid of eating.

Life with Eating Disorders and Self-hatred 1/2: How It All Started

I believe that many of you will understand the story I'm about to tell you. It's not surprising because there are many people suffering eating disorders, self-hatred and desire for perfection. On the other hand, many of these people don't know about their problem or they don't want to admit it to themselves. I stopped being ashamed about my problems and I'm not going to keep them a secret anymore. Just a very few people know my story. That's one of the reasons why I don't want to stay quiet anymore. That doesn't mean writing this article and admiting this problem to the world isn't a challenge for me...

ČEŠTINA NÍŽE...

I was nineteen when when I first realised it's not normal that I hate myself. The worst thing was that I felt like that since I was twelve. How come I only realised it after so many years? I have no idea. I never saw the desire for a perfect body and life and self-hatred as something bad. I felt like this since I was twelve because that was when I fell into anorexia. I only ate one meal a day and by a meal I mean one bread roll or one apple. What's more, I forced myself to work out a lot even though I moved a lot during the day anyway. I weighed myself many times a day when I started seeing results so I could enjoy my success. I jumped of joy when someone noticed that I lost weight and I was even more excited when someone told me that I shouldn't keep losing weight anymore because I already look good enough. I wanted attention. I also liked the control I had over my life and body. I wasn't happy, though. Not even a thinner body would make me feel good enough.

Watching Olympic Games all the time + The Biggest Loser

Hezký nedělní večer přeju :)
Asi už ani nemá cenu začínat článek omluvami, proč vlastně nepíšu častěji a už bych si konečně měla přiznat, že nebudu psát na blog několikrát týdně. Budu se snažit dostat k článku tak jednou či dvakrát týdně s tím, že budou obsáhlejší, nebo pouze úzce zaměřené (ráda bych napsala článek o knížce, kterou jsem tu už zmiňovala).
Dnes ale jen klasické vykecávání se. Píšu pouze v rychlosti, protože je přestávka mezi dvěma koly skokanských závodů ze Soči, to si přece nemůžu nechat ujít. Od rána do večera sedím u televize a podporuju, nejen české sportovce. Abych ale úplně nezrosolovatěla, poctivě u toho cvičím, nějakou jsou pak i moje výkony lepší :D :) Snad se jednou sama na olympiádu podívám :)) (Kdyby někdo nevěděl, už máme dvě medaile!:))

A včera jsem se snažila vyfotit nějak hezky svou snídani, bohužel do fotek vás ostatních to má daleko, ale pochutnala jsem si :)

A aby to nebylo jen takové plácání do větru... vlastně i tak bude. No, chtěla jsem se zmínit o americké reality show The Biggest Loser. Jsem si jistá, že tento pořad většina z vás zná a kdo ne, může se na pár episod podívat ZDE, kde najdete většinu sérií s většinou episod :) Já jsem viděla snad všechny a celý pořad jsem si zamilovala. Je to něco úplně jiného, než pořady o hubnutí v Čechách, kde jsou lidé většinou shazování a je na ně pohlíženo jako na méně cenné. To trenéři Jillian, Bob a Dolvett přesně vědí, jak s lidmi zacházet jak v posilovně, tak při snaze najít příčinu nadváhy soutěžících. Celá show je založená na tom, že soutěžící mají za relativně krátkou dobu zhubnout co nejvíc kilo (liber), ale zdravě. Jsou pod dohledem profesionálů a to i lékařů. Po finále poslední řady, které se konalo toto úterý, se však rozpoutala debata, zda je vítězka zdravá a netrpí poruchou příjmu potravy. Posuďte sami:

Opravdu Rachel nevypadá zdravě. Na internetu se rozpoutaly diskuze. Už jsem četla i informace, že takto hubla jen kvůli výhře v soutěži pod dohledem lékařů a po skončení bude nabírat část váhy - hlavně ve svalech zpět. Sama samozřejmě nevím, čemu mám věřit, ale jedno je jisté, takhle zdravá mladá (24 let) dívka vypadat nemá. Bohužel pro Rachel to je jen z jednoho extrému do druhého... Na druhou stranu, kdo soutěž sledoval celou, ví, že si Rachel výhru zaslouží. Po celou dobu byla jasně nejodhodlanější. Škoda, že se teď její vítězství trošku zahalilo do diskuzí...

A teď už se loučím, protože kluci už skáčou a já nechci nic prošvihnout (příští 2 týdny budou krušné, jak já to všechno stihnu sledovat!). Snad se vám ozvu co nejdřív. Mějte krásný týden :))