Sedím doma u počítače. V Čechách. Pročítám si rok starý články, který jsou plný stylistickejch chyb, hlavně jsou ale plný vzpomínek. Krásnejch a nezapomenutelnejch.
Je to přibližně rok, co jsem se vrátila ze semestru ve Švédsku. Z úžasnýho semestru. Z krásnýho půl roku, kterej mi nezkazilo snad nic. Zpětně si uvědomuju, jak sluníčkově jsem musela ve svejch článcích nebo třeba zprávách kamarádům působit, ale ono to byla všechno pravda. A přestože se snažím bejt optimista, trochu se bojím, že tohle jen tak něco netrumfne...
