Bad Things Are Not Always Bad (And Parents Are Sometimes Right)

It's been a long time since I enjoyed the freedom of riding a horse in the woods and I miss it... But I also have to be honest to myself and admit that I'm now interested in other things and horses are animals that I love but don't have to ride every day anymore. But that's not how it used to be...

ČEŠTINA NÍŽE

You know that feeling when your parents keep telling you what to do or not to do and you just don't want to listen to them because you think you know everything better and they're just ruining your life? I do! And I still feel that way sometimes but there were many times when I realised that they were right... It usually took time for me to see it but later I had to admit that they knew better...

One of many times when I realised it was last week. I don't even remember why but I opened old photos from time when I used to ride horses. I spent every minute of my free time with horses or at least thinking and reading about them between the age of 6 and 17. Then the combination of my disease, lack of time, money and some other factors made me stop riding horses.

Udělejte z AŽ - TEĎ

Jak ráda bych šla na ten kurz, ale raději ještě počkám. Až budu hezčí, hubenější, chytřejší, až tam se mnou bude mít kdo jít, až nebudu stydlín, až budou padat trakaře.

Ale trakaře ještě nepadaly...

Dnes přicházím s článkem, který jsem chtěla napsat už dlouho, jen jsem měla pořád v zásobě aktuálnější články, které jsem nechtěla odkládat. Tenhle mohl počkat, nikdy na něj totiž není pozdě. Ale také platí, že čím dříve, tím lépe...

O čem že to chci vlastně psát? Chci vás motivovat, abyste neseděli doma na zadku a nečekali na znamení shůry, ono totiž nikdy nepřijde, pokud mu nepůjdete naproti. A to platí opravdu v jakékoli situaci. 

Spoustu let jsem seděla doma na zadku a namlouvala si, že mi to tak vyhovuje. No, nebyla to pravda. Pořád jsem třeba odmítala chodit večer ven, protože jsem se za sebe styděla. A tak jsem si alespoň říkala, že ,,až teda jednou zhubnu, budu královnou každé párty". bála jsem se mluvit před třídou, ale přitom jsem chtěla předvést, že nejsem tak hloupá. Nebo jsem odkládala schůzky (nejen s opačným pohlavím, ale třeba s kamarádkama, které jsem dlouho neviděla), AŽ budu mít hezčí pleť nebo (klasicky) zhubnu pár kilo, abych ty lidi nezklamala, až mne uvidí. Paradoxní byl i fakt, že jsem nechtěla několik let chodit do fitka (nebo chtěla, ale můj strach a sebevědomí mi to nedovolily), protože jsem tam chtěla chodit hubená (ono totiž primárně fitko není určeno k tomu, aby v něm človek pracoval právě na nedostatcích :)). Tohle všechno hodně souviselo s tím, že jsem doslova nenáviděla svůj vzhled, a tím s nízkým sebevědomím, ale i na to jsem dlouho aplikovala AŽ. Až zhubnu, bude ze mne sebevědomí přímo tryskat. Jenže ona to není pravda. Já samozřejmě doufám, že se mi zhubnout podaří (je to přeci jen v mých rukách), ale ona sama nižší váha z vás sebevědomou ženu neudělá (i když to může hodně pomoci)! Ale nemusí to být jen o vzhledu, i když tohle AŽ mne svazovalo nejvíc. Také jsem dva roky odkládala kurz tenisového rozhodčího, protože jsem byla stydlín a myslela jsem si, že se to za pár měsíců (samo) změní. Nečekaně mi doma na gauči moje stydlivost nezmizela. Podobně jsem odkládala i Erasmus, AŽ...

Zbytek už si dokážete domyslet. Protože jsem si ale za to čím dál tím víc nadávala, začala jsem se snažit a daří se mi tuhle mou stránku změnit. Pokud tedy také patříte mezi ty, kteří si nikdy nepřijdou dost dobří a stále čekají na tu pravou chvíli, nesmutněte. Jde s tím bojovat. Alespoň mně se to daří! Došlo mi, že ani hubená nebudu spokojená, pokud se nenaučím mít ráda. Že mi nestoupne sebevědomí, pokud na něm nebudu sama pracovat. A že se stydlivosti asi těžko zbavím pod máminou sukní. A tak jsem začala maličkostmi, které se na sebe nabalovaly jako sněhové koule - chodila jsem se bavit a potkávala nové lidi, což mi ukázalo, že moje obavy byly úplně zbytečné. Tito noví lidé mi často pomohli s vyšším sebevědomím. A to mne dovedlo k tomu, abych jednou na ten kurz rozhodčího opravdu šla. A že jsem nedávno odeslala přihlášku na Erasmus... Která byla schválena! A tím se doslova strhla lavina povinností, které už AŽ neumožňují. Pokud chci odjet, musím toho spoustu zvládnout už tady v ČR. A už nemůžu ani nechci couvnout, protože mám větší velikost kalhot, než bych si přála, nebo protože neumím perfektně anglicky...

A tak i já už přestávám snít a své sny nebo i jen maličká přání si plním. Je to výzva, protože bych o nich nejraději jen nadále přemýšlela v bezpečném teple domova... A pak bych si rvala vlasy, že jsem pro ně něco neudělala. Protože tak, jako se vrátka otevřou, tak se také zavřou. Může se tedý stát, že pokud z AŽ neuděláte TEĎ, žádná vrátka se už znovu neotevřou a vaše AŽ vám bude k ničemu. A vám to bude líto. A budete vědět, že jediný, kdo vám bránil, jste byli vy sami a to cokoli ve vás, co často vypadá jako strach, nízké sebevědomí nebo lenost. 

Pokud tedy něco chcete. Nebojte se za tím jít. Nic se nezmění bez vašeho přičinění. Ani já si pořád ješte nedovedu představit, jak odjedu na půl roku do cizí země, kde nebudu nikoho znát, a budu muset fungovat nezávisle na ostatních, na které jsem dosud byla zvyklá. Ale ono to nějak půjde, tak jako to šlo mezi lidmi, před tabulí nebo v Praze v MHD, ze které jsem vždy měla strach. I na ten kurz jsem dojela pražským metrem a navíc ho celý zvládla. Dokonce jsem pak sama odpískala několik mezinárodních zápasů. Vyklepaná jako ratlík, ale pokaždé šťastná, že jsem zase překonala sebe sama. Stačí občas vystoupit ze své pohodlné a známé ohrádky. Uvidíte, že adrenalin, který přinese strach a nejistota, v kombinaci s endorfiny ze zvládnuté výzvy, přináší ten zvláštní šťastní pocit. A ten vám radím si hýčkat. Nejen, že vás bude hřát a ještě dlouho poté vám připomínat, co jste dokázali (a nemyslím tím jen překonání sebe sama, i když to je hodně důležitá část), ale také vám dodá sílu před další výzvou. A čím častěji se budete překonávat, tím se bude doba mezi AŽ a TEĎ zkracovat. 

Moje cesta k samotnému TEĎ je ještě dlouhá, první a možná nejtěžší krůčky už mám ale za sebou. Je něco, k čemu se už dlouho odhodláváte vy? Třeba poslat přihlášku na vaši vysněnou školu, nebo potkat nové přátele? Zkuste alespoň s jedním z vǎsich cílů začít TEĎ! 

A napište mi o tom. Tak jako jsem třeba maličko inspirovala a motivovala já vás, tak bych to ocenila od vás :)

Hezký den

Míša

ERASMUS: 2 Months In

Už jsou to dva měsíce, co si užívám dovolenou na západě Švédska... Můžeme tomu ale říkat Erasmus, chcete-li. 

It has already been two months that I'm enjoying vacation in the west of Sweden... But we can call it Erasmus if you want. 

Jak jsem byla nadšená z prvního měsíce jste si mohli přečíst v prvním shrnujícím článku. Dnes už to tak obšírně rozpitvávat nebudu, protože se toho moc nezměnilo. Ano, pořád jsem ze života ve Švédsku nadšená. A ano, vyřešit doktora mi trvalo celý měsíc! Dnes se to ale konečně povedlo, takže další překážka zdolána :) 

Zpět k tomu růžovému tedy. Opravdu si přijdu jako na dovolené. Ano, občas chodím do školy a ano, za měsíc možná budu mluvit jinak, protože za sebou (snad úspěšně) budu mít první polovinu zkouškového, přesto se tady nemůžu stěžovat vůbec na nic. A to ani na počasí.

TRAVEL: Jönköping and Vättern

Když si 6 lidí kupuje přes internet jízdenky na autobus a funguje to jen jednomu... to si pak ve společné konverzaci připadáte jako v blázinci! Nakonec jsme si ale lístky nějakým způsobem koupili všichni a v sobotu jsme tak v 7 ráno rozespale vyrazili s foťáky v ruce vstříc dalšímu švédskému městečku!

When 6 people are trying to book bus tickets but it properly works for just one of them... then you feel really crazy in your group chat conversation! But in the end everything somehow managed to get their tickets so we could wake up early on Saturday and with cameras in our hands go towards exploring another Swedish town!

Do Jönköpingu, městečka položeného na jižním cípu druhého největšího skandinávského jezera Vättern, jsem se chtěla podívat právě kvůli onomu jezeru. Ne, že bychom z něj ale viděli větší část. To je samozřejmě prakticky nemožné, protože ale jezero zasahuje přímo do centra města, jste mu pořád na blízku. A tím že zdaleka nevidíte jeho konec, připadáte si jako u moře. 

TRAVEL: Copenhagen Day 2

Druhý den v Kodani byl o poznání slunečnější, ale také unavenější a bolestivější... I tak jsme toho ale stihli vidět hodně :)

Second day in Copenhagen was sunnier as well as more tiring and painful... But we've managed to see a lot anyway :)

Druhý den jsme měli v plánu vidět to, co jsme předchozí den nestihli, ale taky si trochu odpočinout a vyfotit Kodaň za trošku přívětivějšího počasí. To odpočívání se nám moc nepovedlo, takže jsme večer do autobusu ve směru Göteborg nasedali pořádně unavení, všichni jsme se ale shodli, že se nám víkend podařilo využít na maximum, a tak pokud i vy chcete do Kodaně vyrazit pouze na dva dny, nebojte se, že byste nestihli nějaké důležité památky, Kodaň je relativně malá.

V tomto článku ale přinesu hlavně tipy, pokud byste se Kodaň rozhodli navštívit.

TRAVEL: Copenhagen Day 1

V Göteborgu jsem na 5 měsíců a jeho dobrou polohu na cestování po Skandinávii chci plně využít. Začali jsme cestou do hlavního města Dánska, Kodaně...

I'm staying 5 months in Gothenburg and I want to use it as a good starting point to see as much of Scandinavia as possible. And I began with the capital of Denmark, Copenhagen...

Do Kodaně je to z Göteborgu relativně kousek, lépe řečeno na skandinávské poměry. Čtyřhodinová cesta autobusem se ale s WiFi a příjemnou švédskou spolusedící dala docela snadno přežít. A tu příjemnou spolusedící myslím vážně! Protože jsme přišli pozdě, museli jsme každý sedět zvlášť vedle někoho cizího a já to vyhrála na plné čáře, protože jsem polovinu cesty proklábosila s milou Švédkou. Až se mě zase někdo zeptá, proč jsem jela na Erasmus do jedné z nejdražších a nejstudenějších zemí s nejodměřenějšími lidmi, budu se jen usmívat :) No přiznejte se, kdy jste si jen tak popovídali s někým v autobuse...

ERASMUS: Walk in Gothenburg's Harbor and Beautiful Sunset

V neděli ráno jsem se probudila, vykoukla z okna, uviděla sluneční paprsky prodírající se mraky a honem svolala ostatní, abychom šli na procházku, protože přece nebudeme sedět doma nebo hrát pingpong (z minula už víte, že trénujeme minimálně na mistrovství světa!) , když je venku tak hezky...

When I woke up on Sunday morning, looked out of my window and saw the sun trying to fight the clouds I immediatelly told to others that we need to go out for a walk if it's such a nice weather outside...

Ono to počasí ale nakonec nebylo žádnou výhrou... Sluníčko sice na obloze (neúspěšně) bojovalo s mraky, my ale na zemi sváděli boj s větrem. A já ho prohrála na plné čáře :) Už po vystoupení z tramvaje nám bylo jasné, že za oknem jsme si tu teplotu představovali jinak, hned jak jsme ale došli k řece a později k přístavu jsme teprve poznali, jaké to je, když vám mrzne celý obličej. Göteborg je město krásné a přístavy mám ráda, takže se mi ta procházka vlastně líbila, to jsem ale ještě nevěděla, že kvůli ní od pondělka budu nemocná. A protože mám momentálně pocit, že bych potřebovala dýchat kůží, abych se normálně nadechla, tak rovnou přiznávám, že tahle procházka za to vážně nestála... Do přístavu se tedy znovu podívám až bude o hodně tepleji! Jestli to někdy bude :)

Snad se vám ale budou fotky líbit a dýchne z nich na vás ta industriální přístavní atmosféra... 

A nesmím zapomenout na ten nádherný západ slunce, který jsme viděli potom, co jsme se hezky dlouho ohřívali v kavárně nad hrnkem horké čokolády :)

Posílám pozdravy do Čech!

ERASMUS: From the beginning...

Konečně jsem se odhodlala k sepsání tohoto článku... Vůbec se mi do toho ale nechtělo, protože jsem pořád nevěděla, jak to pojmout. Snad jsem na to už ale přišla a vy si uděláte obrázek o prvních dnech erasmáckého života :)

I've finally decided to write this post down... But I didn't really want to because I didn't know how to take this theme. Anyway, I managed to come up with something so you'll hopefully enjoy reading about my first days as an erasmu student :)

Den první

Vstávačka ve 4 po pár hodinách marné snahy usnout byla těžká, ještě těžší pro mě ale bylo přestat se stresovat. Čekal mě první samostatný let, navíc první let s přestupem. Do toho všeho jsem se bála, že budu muset přebalovat narvaný kufr, protože 23 kg je na zabalení se na pět měsíců (hlavně na začátku v pořádné zimě) sakra málo. Když ale u odbavení přivřeli oči nad mírnou nadváhou, mohla jsem naposledy vlepit pusu tetě, zamáčknout slzy a vyrazit vstříc mému prvnímu samostatnému dobrodružství! 

ERASMUS: Snowy Gothenburg

Poprvé ve Skandinávii. Tak dlouho jsem o životě v severských zemích snila, až jsem se probudila v Gothenburgu, kde strávím příštích pět měsíců... Semestr v pohádce!

First time in Scandinavia. I've been dreaming of living in one of Nordic countries for so long that I woke up in Gothenburg with five months here ahead of me... Semester in fairytale!

Tak se hlásím s prvním oficiálním článkem z Gothenburgu! Na severu jsem, jak už asi víte, od soboty, a budu tu dalších pět měsíců, už teď ale vím, že se mi nebude chtít odjíždět...

O Erasmáckém životě studenta v zahraničí vám něco povím v příštím článku, protože zatím sama nevím, jak to pojmout. Zážitků je mnoho, protože jsme si hned první den utvořili pořádnou partu, a tak jsem zatím kromě spaní (a že ani toho moc nebylo) strávila na pokoji celkově tak dvě hodiny, a to jsem hned skypovala domů :) Teď jsem si ale chvilku urvala a chci vám ukázat, v jaké pohádce se právě nacházím! 

ERASMUS: One Week To Go

Za týden se už budu vznášet v oblacích, trošku se strachovat, že nestojím na pevné zemi, zakrývat červené oči z loučení a hodně se strachovat z nadcházejících pěti měsíců...

One week from now I'm going to be up in the air, bit worried that I'm no standing on the ground, covering my red eyes from saying good byes and a lot of worries about those five months that are coming...

Doma, u nás na vesnici, trávím poslední víkend... Příští týden už budu sobotní večer trávit na koleji v Gothenburgu, zřejmě nebudu mít ani přikrývku a budu doufat, že další den seženu v IKEE spoustu pořádně levných (protože jestli jsem o sobě mluvila jako o ,,chudém studentovi" v Praze, ve Švédsku tohle označení teprve nabyde ten správný rozměr) věcí. A to je ještě ten lepší případ. V mé hlavě se mi totiž neustále objevují scénáře ukazující jednu katastrofu za druhou. Ať už ty letecké (létání mě fascinuje, ale zároveň trošku děsí, pravidelně sledovat epizody Leteckých katastrof tak jen povzbuzuje mou už tak bujnou fantazii), nebo osobní (nestihnu přestup, špatně jsem zaplatila kolej, škola mě nemá zapsanou, našli u mně na letišti drogy/čti warfarin/ atd. atd.). 

Když se mi zrovna nehoní hlavou výše zmíněné myšlenky,

Maggie: The Landseer

Když procházíte fotky a každá se vám zdá úžasná, protože je na ní to nejroztomilejší stvoření... Pak vznikne článek čítající 42 fotek! Kvůli lenosti neupravených...

When you go through photos and you think every one of them is perfect because there's the cutest thing on planet on it... It means that there'll be published article with 42 pics! Not edited thanks to my laziness...

Jmenuju se Maggie, jsem plemene landseer, narodila jsem se 12. 11. 2015 a tenhle článek o mně málem nevyšel. 

Z předchozích článků nebo instagramu víte, že jsme si v sobotu 26. 12. přivezli domů štěně. Všichni jsme se na ní neskutečně těšili a od první chvíle, co jsme si jí přivezli domů, jsme se od ní nehnuli. A o i v noci. Dvě noci nás totiž milá Maggie nenechala spát. Klasické štěně - dvě hodiny spánku, hodina hraní. Třetí noc nám to sice trhalo uši i srdce, ale už jsme za ní neběhali a vyplatilo se, teď už zvládá noc v kuchyni v pelíšku sama. Přes den jsme ale pořád moc volných chvil neměli. Prý jsme si vzali nejaktivnější štěně z celého vrhu, ale i kdyby ne, všichni to známe, štěňata jsou blázni :)

From 2015 straight to 2016

Máme tu konec roku. Konec, který je pro mne velmi těžký...

It's the end of the year. End which is really hard for me...

Letos jsem se necítila na žádné velké silvestrovské oslavy a po včerejším večeru jsem je zavrhla úplně. Víte, že máme od soboty doma nádhernou štěněcí fenečku, bohužel za ni a její život budeme muset ještě pořádně bojovat. První veterinářka nad ní už pomyslnou hůl zlomila, my se ale nechceme tak lehce vzdát, a tak máme v úterý schůzku se specialistou. Nepíše se mi o tom lehce, protože ta nejistota je opravdu hrozný pocit a ještě několik dní to musím vydržet. Probrečela jsem včerejší večer a dnešní den se mi do očí slzy vlévají každou chvilku... Nepíše se mi o tom lehce, tak vás jen poprosím o shovívavost, protože minimálně do úterý žádný článek nepřidám. Nálada na to prostě není a já se tu nechci přetvařovat. Tak nám prosím držte palce!

Ale jak jsem psala výše, žádné velké oslavy konce roku 2015 jsem stejně nechystala. Tak nějak pro mě už třetím rokem změna číslice na konci letopočtu nic velkého neznamená. Dřív jsem razila heslo: New Year New Me, ale už mě to přešlo. Z jednoho roku přecházím rovnou do druhého. Ono se totiž opravdu nic nemění. Nebo ano, mění, ale to je změna celoroční, celoživotní. Samozřejmě si tedy vždy přeju, ať následující rok rokem dobrým, šťastným, plným zážitků a úspěchů, ale už jsem zjistila, že za to všechno můžu stejně jen já s případnou pomocí náhody, osudu, vesmíru, Boha, říkejte tomu jak chcete. Takže vlastně sobě i vám přeju zdraví, sílu, odvahu, pevnou vůli a chuť bojovat. Jen s nimi můžeme ten rok 2016 prožít alespoň trochu podle našich představ :) Více v článku!

Christmas Walks

Svou novou zrcadlovku téměř nedávám z ruky, zároveň doma s tím vším jídlem a cukrovím pěkně tloustnu, takže vyrážím (někdy i s celou rodinou) na vánoční procházky. Spojení příjemného s užitečným je vždycky výhra :)

I can't stop using my new reflex camera and I'm also getting fat because of all the food and candy that's home around me so I like to go for a Christmas walks (sometimes with my whole family). It's combination of pleasure and need, so it's a win win :)

Na procházky do lesa chodím opravdu ráda, už jsem o tom vlastně jednou psala. Ne vždy si ale na procházku najdu čas. Je to už ale taková naše vánoční tradice, protože ležet celý den s cukrovím u pohádek je sice hezké, ale trošku se protáhnout nikomu z nás neuškodí. Letos jsem tuhle tradici uvítala ještě o něco víc, protože mám díky ní co fotit (dokolečka fotit stromeček, dekorace a cukroví už mě vážně nebaví, ale stejně to dělám...:)). S mou novou zrcadlovkou se teprve sžívám a musím říct, že je to pořádně těžké. I když jsem věděla, že dobrého fotografa nedělá dobrý foťák, čekala jsem, že to bude jednodušší :) Zatím všechny moje fotky vznikají metodou pokus - omyl a použitelných je jen málo, a ani s těmi nejsem spokojená. Protože mám ale kolem sebe krásnou přírodu, i já, fotograf začátečník, jsem ji snad zvládla zvěčnit dostatečně. Ona je prostě krásná i bez speciálních efektů či úprav...

Christmas Presents

Vánoce nejsou jen o dárcích... ale nebudu vám lhát, na rozbalování se těším vždycky. Letos se ten největší dárek ale zabalit nedal...

Christmas are not only about presents... but I won't lie to you that I'm not looking forward to unwrap them. But we couldn't wrap our biggest Christmas present...

Mám téměř všechno, co chci a potřebuju a nemusím čekat na Vánoce, abych si to pořídila. Mohli bychom tak slavit Vánoce úplně bez dárků, ale stejně se nám to nikdy nepodaří. Snažíme se dávat si to, co ten druhý potřebuje, a zároveň si chceme prostě udělat radost. Pořád se ale snažíme držet dárky v tajnosti. Alespoň u mě platí, že mám největší radost klidně i z těch nejmenších maličkostí, které jsou pro mne ale překvapením :) Těším se tedy hlavně na samotné rozbalování, ke kterému se vždycky přesuneme hned po štědrovečerní večeři. U rozbalování koukáme na každoročně novou pohádku a zobeme cukroví (na Štědrý den jím ještě nejsme přejedení, dneska už bych ale mluvila jinak...).

Christmas in pictures

Od Štědrého dne se jen válím, jím cukroví, fotím a občas vylezu ven na krátkou procházku... Nic nemuset, to pro mě znamenají Vánoce!

Since the Christmas Eve I'm just chilling, eating christmas candies, taking pictures and sometimes I get up and go for a short walk... Dping nothing, that's what Christmas mean to me!

Tak jak si užíváte Vánoce? Máte volno a můžete lenošit stejně jako já? :)

Původně jsem chtěla v tomhle článku shrnout všechny fotky z posledních dvou dní, kde bych vám i ukázala dárky, ale protože by fotek bylo zbytečně moc, rozdělím je do dvou částí a dárky vám ukážu třeba zítra. Dnes se nebudu dlouho rozepisovat, protože jdeme připravovat sváteční oběd a potom jedeme pro náš poslední dárek. My se na něj pořádně těšíme, i když tím asi skončí ta pravá vánoční pohoda! Vám se bude určitě také líbit, takže se už těším, až vám ten náš dáreček ukážu.

Teď už za sebe nechám mluvit fotky... Ten největší dárek, který jsem si letos nadělila sama, byla totiž zrcadlovka! Toužila jsem po ní spoustu let, ale doma se moje touha nesetkávala s pochopením, tak jsem letos konečně vzala věci do svých rukou a vedle mě teď leží Canon EOS 1200D. Tenhle článek tak můžete taky brát jako mé první pokusy seznámit se s novou hračkou :)

Užívejte volna a toho nádherného počasí! 

And so this is (our) Christmas...

Letos jsem se článkům o Vánocích na svém blogu obloukem vyhnula. Přece jen bych se i já ale chtěla trošku víc ponořit do té sváteční atmosféry... Ukážu vám tedy, jak Vánoce vypadají u nás :)

Nečekejte ale nic extra zajímavého. Vánoce u nás probíhají docela tradičně a navíc je ani neslavíme nijak přehnaně. Třeba se vám ale někomu i takhle obyčejný článek bude líbit...

ERASMUS: One Month to Go

Ono to asi vážně vyjde... Mělo by, když už se mi v šuplíku povaluje letenka!

It seems that it will all work out... It should because I've already bought my fly ticket!

Většina z vás se teď těší hlavně na Vánoce a já bych lhala, kdybych řekla, že se zrovna já netěším... Ale pár týdnů po Vánocích mě čeká něco, čeho se bojím, protože se do takové situace dostanu poprvé.

Někteří z vás už možná ví, že jsem byla doslova před pár měsíci nominována na jeden semestr v zahraničí v rámci programu Erasmus. O téhle příležitosti jsem snila několik let, zřejmě proto, že jsem se chtěla osamostatnit. A jak lépe to udělat, než odjet na půl roku do cizí země, daleko od rodinného zázemí a všech přátel. O tom ale více zase příště, pokud by vás to zajímalo... 

Dnes píši první článek s nadpisem Erasmus. Doufám, že se všechno podaří a já budu podobné články psát ještě dalšího půl roku. Pokazit se toho může hodně, ale budu pozitivní a budu věřit, že za měsíc už budu nasávat chladný švédský vzduch. Ano, za měsíc, konkrétně za 28 dní, za čtyři týdny, už budu sedět na koleji ve švédském Gothenborgu. A nebudu lhát, děsí mě to...

Musím toho ještě hodně stihnout, než 16. ledna ráno nasednu do letadla směr Gothenburg (přesněji Brusel - to víte, ty přestupy :)). Čeká mě spousta zařizování, obíhání doktorů (kdo ví o mé nemoci, ví taky, že se bohužel návštěvám doktora nevyhnu ani ve Švédsku a to je další háček v mém výjezdu), nakupování (protože se na mě ze všech stran valí, jak jedu přinejmenším na severní pól a měla bych chodit alespoň ve čtyřech bundách a nosit deset ponožek najednou!), neustálého strachování, že se mi to do jednoho kufru prostě nemůže vejít a také bojování se strachem a nejistotou, které se s blížícím se datem odletu stále častěji objevují v mé mysli. Do toho všeho přijdou ještě Vánoce, které navíc letos znamenají jedno velmi milé překvapení, o kterém vám později ještě budu hodně psát, ale hlavně se budu snažit co nejvíc času strávit s rodinou a přáteli. Budu se ale také muset učit, protože v prvních dvou lednových týdnech musím stihnout několik testů, zkoušek a esejí. A v neposlední řadě bych se měla začít učit samostatnosti, což nebude nejlehčí, když si v jednadvaceti neumím ani vyprat...

Zrovna ty Vánoce mě ale ještě drží od toho, abych se začala pořádně bát, teď se totiž stejně jako vy těším hlavně na Štědrý den, štědrovečerní večeři, dárky, cukroví a pohodu u pohádek :)

Zajímalo by vás víc o Erasmu jako takovém - jak se na něj člověk může dostat, jak vypadá zařizování apod.? Doufám, že vás moje cesta Erasmem bude bavit :)

Byli jste vy sami na Erasmu nebo na jiném studijním pobytu v zahraničí? A jak jste zvládali odloučení od známého prostředí a samostatné fungování? Já jsem děsný mamánek, takže to bude výzva...

Most of  you is now looking forward to Christmas and I'd be lying by saying that I'm not... But there's something waiting for me couple of weeks after Christmas, something I'm kinda scared of because that's going to be my first time in this type of situation.

Some of you might already know that I was nominated to spend one semestr abroad as an Erasmus student literally a couple of months ago. I've been dreaming of this for a few years because I wanted to split off finally. And what better way could I chose than moving abroad far away from my family and friends for half a year? But more about that later if you'd like to know...

It's my first article with title Erasmus. I hope that everything will go well and I'll be posting this type of articles for another six months. Many things can go wrong but I'll stay positive and believe that I'm going to be breathing Swedish air one month from now. Yes, month, 28 days, 4 weeks, from now I'm going to be sitting in my room in the dorms in Gothenburg, Sweden. And I'm not gonna lie, it scares me... 

There are many things that I need to manage before getting on a plane on 16 January heading to Gothenburg (Brussels to be exact - change airport :)). There's a lot waiting for me before that: arranging and organising my life in Sweden, tour to meet all my doctors (some of you know about my disease and it's one of many hooks of my abroad stay), shopping (because everywhere I go I listen to advices to wear at least 3 jackets and 10 pairs of socks at one time on that North Pole!), worrying all the time that all my things won't fit into one suitcase and fighting with fear and doubts that are more and more croping up in my mind. And there are Christmas coming to all of that! This year Chrismas time brings also one huge and amazing ,,surprise" to me but more about it in another article. As always Christmas time means time spent with my family and friends who I need to enjoy before I leave. I also need to study because I'm going to do many tests, exams and essays in first two weeks of January 2016. And last but not least I have to try to be more independent before leaving because I'm 21 and still not able to was my clothes...

But that's Christmas what keeps me from freaking out because I'm looking forward Christmas day, dinner, gifts, candy and relax while watching fairytales as well as you are. 

Would you like to know more about Erasmus itself - how to get nominated, how's the application and organisations before leaving and so on? I hope you'll like my articles about my Erasmus :)

And what about you, have you studied abroad as an Erasmus student or so? And how did you manage being far away from your family, friends and familiar environment? I'm kind of mollycoddle so it's gonna be challenge for me...

Christmas Vienna

Vídeň je krásná a v předvánočním čase to platí dvojnásob... 

Vienna is beautiful city, even more when it's Christmas season...

Možná proto jsem se do rakouského hlavního města vydala na vánoční trhy už podruhé a protože jsem tentokrát vzala s sebou i babičku, prošly jsme si i základní památky. Schönbrunn jsem vám už ukázala v jednom z minulých článků, dnes vás tady vezmu na takovou rychlou procházku Vídně a vánočních trhů! Proč rychlou? Protože nás v Rakousku přivítala pěkná zima, vítr a taky pořádná mlha. Člověk si uvědomí výšku některých staveb (Stephansdom, Rathaus) až ve chvíli, kdy pro mlhu nevidí na špičku :)

Měsíční mix: tipy, doporučení, prosby

Rozhodla jsem se jednou za čas, nejlépe jednou měsíčně, vydávat články se vším, co mne napadne. Dnes se budu věnovat hlavně Vánocům, ale nejen jim...

Vánoční trhy

Máte rádi vánoční trhy? Já ano! Přiznám se ale, že bych kolem sebe ale občas potřebovala nějaké brnění, protože tolik lidí na jednom místě je občas už i na mě moc... Přesto se na ně ale každý rok vydám, nejlépe víckrát! Pražské trhy jsou krásné, obzvlášť mám ráda ty na Staromáku a na Jiřáku. Když ale dostanete chuť na trdlo, kupte si ho na jednom z menších trhů, třeba před Palladiem nebo na Andělu, vždy mi tam chutnalo víc a za nižší cenu bylo větší. O něco raději než Prahu mám ale ráda Vídeň, i když vlastně nevím proč. Trhů tam ale najdete nespočet a stánků ještě víc! Ve Vídni vždy nejdéle stojím před pekařským stánkem, kde jsou ale jednotlivé dobroty 2x větší, než jak je normálně seženete v obchodech :) Úplně nejradši mám ale Drážďany! Město je krásné, menší, klidnější, ale trhy má krásné. Doporučuju zastavit se u stánku s horkou čokoládou, dají Vám vybrat z několika příchutí a opravdu to je tekutá čokoláda! Budete pořádně přeslazení, ale stejně si domů ještě kupte tradiční štolu. A slaných jídel taky potkáte spousty, hlavně všechny druhy párků a klobás (wurstíky :)).

Suchý šampón Batiste

S Vánoci to nesouvisí, ale za poslední měsíc je tohle můj nový top produkt! Představa, že bych si měla mýt vlasy denně mě děsí, takže občas používám i suchý šampon. Poté, co jsem ho viděla u spousty blogerek, jsem se také nechala zlákat a pro jeden si do drogérie DM došla. A budu chodit nadále, protože mi maximálně vyhovuje. Koupila jsem si voňavý, a přestože žádnou vůni necítím, s vlasy dělá to, co má. Vypadají opravdu téměř jako čerstvě umyté vlasy a navíc se jim neskutečně zvětší objem. A nejlepší na tom všem je, že vlasy vypadají druhý den po použití snad ještě lépe... Na produkty Batiste se mrkněte zde, vybere si každá z vás.

Nejoblíbenější pražská restaurace

Snažím se šetřit a jídlo si připravovat doma, ne vždy se mi to ale daří, a to hlavně kvůli mé oblíbené restauraci YamYam. Objevila jsem ji díky kamarádce už na jaře, mezitím jsem postřehla, že do ní začalo chodit také mnoho blogerek. Nevím jak u ostatních, ale u mne to byla láska na první ochutnání a mohla bych tam jíst opravdu denně. Pokud máte rádi asijskou kuchyni, neváhejte ani minutu. A ty ceny také nejsou na Prahu, navíc centrum, vůbec špatné! A pak mi schválně dejte vědět, jestli jste se také zamilovali... Doporučuju Phad Thai nebo Japanese Taste, Please, ale ani s dalšími jídly nemůžete šlápnout vedle :)

Harry Hole a Richard Krauz

Mám pro vás tip na dárek. A není to nic převratného, protože vám doporučím knihy. Sama čtu docela hodně, ale u těchto dvou sérií jsem si na okolí ověřila, že strhnou opravdu každého, i nečtenáře! Detektivky z československého prostředí autora Dominika Dána zaujmou i ty, kteří normálně detektivky nečtou. To samé platí pro knihy Nora Joa Nesbøa. V obou vystupují charismatické hlavní postavy, které vás provedou zajímavými detektivními i životními příběhy. Z těchto dvou bych pro starší generaci zvolila dánovku, pro mladší zase holeovku. Ale ono je to vlastně jedno, zaujmou každého. A co je na nich nejlepší? Jde o poměrně dlouhé série, takže aspoň budete vědět, co koupit k narozeninám, svátku či dalším Vánocům :)

Udělejte radost

Samozřejmě, že k Vánocům pro většinu z nás patří i dárky. Ale ne všichni si je mohou dovolit. Za někým se Ježíšek nepodívá. Ale díky vám by mohl! Jedni z těch, kteří touží po dárcích, vidí je u svých spolužáků, ale sami si moc vyskakovat nemohou, jsou děti v dětských domovech. Rodinnou lásku jim těžko poskytneme, ale i materiální dárek jim udělá radost, často větší, než jakou by z něj měly děti z normálních rodin. My už letos po několikáté někomu takto radost snad udělali a vy můžete také! Na stránce milyjezisku.eu najdete ještě spoustu přání, které můžete splnit :) Zahrajte si na Ježíška, udělá to radost i vám :)

Pomáhejte

Žijeme ve světě, kde se Vánoce slaví. Jedním důvodem je naše křesťanské zázemí, druhým je ale bohatství. Možná si říkáte, že bohatí nejste, většinou to ale není tak úplně pravda. Ruku na srdce, ani já se nepovažuju za bohatou, když se nad tím ale zamyslím, odvozuju to od toho, že si nemůžu dovolit MacBook nebo Louis Vuitton kabelku, jinak mám ale všechno co k životu potřebuju a ještě mnohem víc! Obrovské množství lidí na tomhle světě ale takový život nemá a často doslova bojují o přežití. Nebudu vás tady poučovat, jak nemáte vyhazovat jídlo, protože co by za to děti v Africe daly. Žijeme v jiných podmínkách a já jsem za svůj život opravdu vděčná. I proto ráda pomůžu těm, kteří to štěstí neměli... Podívejte se na stránku skutecnydarek.cz a zamyslete se, zda byste nechtěli pomoct koupí kozy, slepic, nebo třeba zaplacením záchodu (jaká krize u nás nastává, když jednou zapomeneme koupit toaleťák :)) nebo třeba zajištěním bezpečného porodu! Pro nás jde o pár stovek, někomu to ale může změnit život... A kdy jindy, než o Vánocích :)

A hlavně si užívejte života a vánoční pohody :) Možná toho máte ve škole nad hlavu jako já, ale najděte si chvilku na nějaký příjemný film nebo třeba právě návštěvu vánočních trhů :)

A povězte mi, pomohli jste někdy v podobných projektech? Kam jezdíte rádi na vánoční trhy, jestli vůbec? A jaké máte oblíbené restaurace? :)

Hezký víkend přeju!

Mísa

Schönbrunn and OOTD: poncho combo in winter

Mlha by se dala krájet a v zahradě není jediný kvíteček, vždyť je taky prosinec, i tak se nám ale tohle místo zdá nádherné... A já už si podruhé slibuji, že se sem příště vrátím, až se všechno bude zelenat a kvést!

Včera jsme se vydali do Vídně. Já v ní byla už podruhé a určitě se znovu vrátím, tentokrát už snad dříve než za rok, protože bych ráda zahrady před Schönbrunnem viděla krásně zelené a rozkvetlé! O trzích ve Vídni bych ráda napsala samostatný článek, a tak bude ten dnešní plný pouze fotek z okolí nádherného Schönbrunnu a také přicházím s outfitem!