Problém zvaný body-shaming

Zrovna nedávno jsem narazila na články, kde se média pozastavují nad tím, jak se známé fitnessky vysmívají ,,obyčejným" lidem, které potkaly ve fitku. Schválně si je přečtěte třeba TADY nebo TADY. Fakt, že se kolem těchto kauz strhl povyk naštěstí naznačuje, že je ještě spousta slušných lidí, stejně se nad tím ale nejde nepozastavit...

Zdroj - dailymail.co.uk

S anglickým slovním spojením „body shaming“ se můžeme nejčastěji setkat u článků o celebritách, kde se řeší, jak vypadají. Většinou se jedná o kritiku jejich vzhledu, především pak těla. Jenže tzv. body-shaming se netýká jen celebrit, najdeme ho všude. Každý den můžeme vidět, jak je něčí vzhled hodnocen, kritizován, či dokonce zostuzován. A to se děje snad ještě častěji v prostorách, kde se lidé svým tělem zabývají. 

Ve fitness centru nebo třeba v diskusích na sociálních sítích se lidé zabývají tím, jak zdokonalit své tělo. Jenže často neřeší jen ta svá těla. Na facebooku můžete denně narazit na spoustu fotek, pod kterými lidé uráží něčí vzhled. Mnohdy o tom daný člověk nemá ani tušení, protože ho prostě někdo bez jeho vědomí vyfotí a pak se mu vysmívá. Stejně tak jste si už určitě v šatně vyslechli rozhovor, ve kterém jeho účastníci pomlouvali někoho, kdo z šatny zrovna odešel, nebo se právě trápí na páse. Možná si řeknete, že na tom není nic tak hrozného. Pomlouvání tu bylo vždycky a říct svůj názor snad můžeme také, nebo ne?

Samozřejmě, že můžeme. Ale musíme si uvědomit, že naše slova mohou ovlivnit myšlení mnoha lidí. V dnešní době vám každý klade na srdce, abyste si názorů ostatních nevšímali. To se však lehce řekne a hůř udělá. Když někdo, kdo si sám sebou není úplně jistý, čte to obrovské množství hanlivých poznámek směřujících na něčí postavu, logicky se bojí, co si asi lidé (nejen ve fitku) pomyslí o něm a o jeho těle. Narazíte tak na mnoho lidí, kteří vám řeknou, že se do posilovny bojí a stydí chodit, protože nemají určitou postavu. Nejsou ještě dost hubení a osvalení, nemaj ještě ty nejnovější fitness legíny a úplně nevědí, jak na kterém stroji cvičit. Najednou se z místa, kde by na svém cíli (lepším těle) měl pracovat každý, stává místo, kam mohou chodit jen lidé, kteří už „nějak“ vypadají.

Ale ani fakt, že máte pekáč buchet na břiše, ještě neznamená, že se vás body-shaming netýká. Jen se zamyslete, kolikrát jste četli nebylo slyšeli, že někdo vypadá jako „babochlap“ nebo „už je moc svalnatý“. A to už si říkáte: „Kdo vlastně rozhoduje o tom, jak má tělo vypadat?“ Správně si asi odpovídáte, že nikdo. Jenže internet a sociální sítě dávají každému možnost, aby se vyjádřil. A to i urážlivě. Dříve probíhalo toto „pomlouvání“ v malém okruhu lidí, dnes ale může narůst do velkých rozměrů. Ideál krásy dříve určovala především televize, v poslední době se ale mluví hlavně o instagramovém ideálu krásy. Body-shaming je s ním silně spojený, protože se do něj může zapojit takřka každý. Takovéto útoky pak nezasáhnou jen pomlouvaného, ale i mnoho dalších, kteří věc sledují jen z povzdálí. Zastaňte se tedy příště člověka, který je takto veřejně urážen. Pomůžete tím nejen jemu, ale i mnoho dalším, kteří se bojí, že by je mohlo potkat něco podobného. Každé tělo je jiné a každý člověk má také jiné cíle, podpořte ho tedy, aby jich dosáhnul. Nemusí se nám každý nutně líbit, ale proč bychom zrovna my měli hodnotit, jestli takhle někdo má nebo nemá vypadat...

Proč je pro hubnutí důležité posilovat (vysvětleno opravdu polopatě)

,,Jééé ty se snažíš hubnout? Tak to musíš dělat hodiny kardia, viď?"

,,No, ani ne, hele..." 

Kolikrát už jste už slyšeli, že abyste podpořili hubnutí, musíte cvičit hlavně kardio? O spojení kardia a hubnutí jsou napsány miliony článků. Ať už těch odborně vypadajících, nebo takových, jaký si tu na svým blogu píšu já. Naštěstí už jich je spousta i o tom, že je posilování pro hubnutí vážně důležitý. Některý jsou ale moc odborný. Ne každýho zajímá, jak fungujou jednotlivý hormony a buňky v našem těle, někoho prostě ty biologicko-chemický-až-fyzikální kecy prostě nezajímaj a já to chápu. Ono se to totiž dá celý shrnout do jednoho řádku, kterej snad ani netřeba vysbětlovat:

Posiluješ, máš víc svalů - čím víc máš svalů, tím rychlejc spaluješ - čím rychlejc spaluješ, tím víc můžeš jíst.

No není ten konec přímo pohádkovej? Čím víc máš svalů, tím víc můžeš jíst! To už za tu námahu při posilování stojí, no ne? :)

Ale dobře, pojďme si to ještě malinko rozebrat, ať v tom máte opravdu jasno. Posilováním nabíráte svalovou hmotu. Ta na svůj chod potřebuje víc energie, než tuk. To znamená, že když budete mít víc svalů, budete potřebovat víc energie, tedy budete spalovat víc kalorií. Osvalenější tělo bude v běžném životě spalovat víc, než to méně osvalené. Pokud chcete hubnout, rychlejší spalování je přesně to, co potřebujete. Ale i pokud chcete váhu jen udržovat, tak je rychlejší metabolismus určitě příjemnou pomůckou, vždyť kdo by nechtěl víc jíst a přitom nepřibrat. Svaly vám prostě a jednoduše umožní si na talíř naložit větší porci, protože vám je pak pomůžou rychlejc spálit :) A to samozřejmě nemluvím o tom, že se díky posilování vaše tělo tvaruje. Ti, co pravidelně posilují, si většinou nestěžují na to, že jim stojí váha. Ona třeba opravdu stojí, ale posilování vám zajistí, že ty změny místo na váze uvidíte především v zrcadle! 

Tohle není článek, kde bych chtěla porovnávat, co je lepší, jestli kardio nebo posilování. Nesnažím se vám tímhle článkem kardio zakazovat. Jen říkám, proč nezanevřít na posilování :) 

A pak vám někdo ještě řekne: ,,Hlavně žádný těžký váhy, jinak ti narostou svaly a budeš vypadat jak babochlap!" Ale o tom zase příště... 

Jak už víte z minulého článku, za první 3 měsíce hubnutí se mi povedlo shodit 11 kilo. A i když všichni dobře víme, že hubnutí je především o stravě, i na fotkách je vidět, že mi to posilování (hlavně s vlastní váhou těla) taky prospělo :) 

Když je kolem vás hned dopoledne TOO MUCH BLOOD

Divadlo

Večer. Slušný oblečení. Pocit, že jsem součástí něčeho kulturně ,,na výši".

,,Dobrý večer, vaše lístky prosím."

,,Dobrý večer, tady... Ježiš pardon, vždyť ono je dopoledne"

,,Ajo, já na to taky pořád zapomínám!"

Takhle nějak vypadal můj rozhovor s uvaděčkou v Divadle Komedie. Obě jsme se našemu přeřeku zasmály. Bylo 11 dopoledne a očividně jsem nebyla jediná, kdo si návštěvu divadelního představení spojuje s pozdějším časem. A co teprv ten nezvyk, když jsem šla do divadla s batohem? Dobře, nebyl to žádnej křiklavej sportovní batoh a kromě něj jsem byla oblečená v rámci možností slušně (ale večerní róba to taky zrovna nebyla), stejně jsem si ale přišla trošku divně. A znovu jsem se svými pocity nebyla sama, s kamarádkou jsme se usmívaly, když jsme (neslušně) poslouchaly rozhovory z řad za námi, které se nápadně podobaly našemu přemýtání nad divností toho všeho. Předpokládám, že se takhle cejtí každej, kdo se rozhodne navštívit dopolední veřejnou generálku místo následné premiéry a dalších klasicky večerních představení... Tyhle divnopocity ale naštěstí vůbec neovlivnily moje pocity přímo z představení.

ZDROJ

INSTA RECIPE: Healthy Banana and Almond Butter Muffins

I found out that many of my Instagram followers loved my idea of "Insta Stories Recipes" @mishyvavrin. Insta Stories Recipes work quite easily, I simply take pictures or videos while cooking and then post them to my stories. And I understand quite well why my followers love it. It shows how normal people (I mean no chefs or fancy food bloggers) prepare their food... And since it went so well I decided to put this recipe into a post because as we all know Insta Stories only last 24 hours...

ČEŠTINA NÍŽE...

Knižní koutek: S Dopplerem nad Oslem

Doppler, pilný Nor, se ze dne na den rozhodne, že bude žít v lese. Opustí práci, hezký dům i rodinu a usadí se ve stanu v lese nad Oslem. Brzo mu dojdou peníze i jídlo, a tak zabije losici. Jenže tím kromě masa získá i nového společníka, (její) losí mládě. A to je teprve začátek Dopplerova nonkonformního života...

Když sladíte knížku s obědem...

Skandinávie. Skandinávii miluju a každá kniha skandinávského autora nebo ve skandinávském prostředí má prostě hned takové to malé (větší) bezvýznamné (spíš docela významné) plus. Není to spravedlivý, ale takovej je život. Doppler ale tuhle výhodu vůbec nepotřeboval. Přitom je tady v té knížce ta Skandinávie fakt důležitá. Skandinávské země jsou známé svou vyspělostí, všechno tam klape, jak má, lidi jsou na sebe milí (za půl roku jsem tam nepotkala jedinou prodavačku, která by se na všechny neusmívala) a všichni jsou šťastní a spokojení. No a přesně tohle všechno přestalo Dopplera bavit. 

Protest. Doppler protestuje proti společnosti a všemu, co je pro ni dnes typické. To všechno bylo typické i pro něj, ale jemu se to najednou přestalo líbit. Už i v tom náhlém obratu vidím autorovu kritiku dnešních měnících se extrémních trendů (ty ještě pořád jíš lepek a všechny ty jedy co nejsou raw? a fakt si ani neuvažoval, že bys mohl bejt vegan?). Nepřehlídnutelný je třeba protest proti konzumu. Doppler se sice neobjede bez nízkotučnýho mlíka, peníze na to, aby si ho koupil, ale nemá, a tak se zaměstnancem supermarketu uzavře směnný obchod, kdy mu dá losí maso a on mu za to před obchodem nechává mléko a další věci, který Doppler přes veškerej odpor nemůže opustit. 

Sebekritika. Autor Erlend Loe sice v knize kritizuje společnost, to by ale bez vlastní sebereflexe mohl udělat jen těžko. A to samý byste měli udělat i vy, jinak většinu vtipů v knize vůbec nepochopíte a budete se nudit od začátku do konce. To neznamená, že byste se po dočtení poslední stránky měli chytit za nos a kompletně překopat svůj život, to po vás nikdo nechce. Tohle není kniha, která vás chce měnit... 

Samota. Nebo osamělost? Doppler odchází do lesa, protože nemá rád lidi. Chce být sám. Chce přemýšlet. Třeba o tom, že vlastně nikoho pořádně nezná. Přitom je ale rád za společnost malého losa, ke kterému se chová, jako by to byl člověk...

Absurdita. V knize se stávají věci, které jsou až nereálné a nemyslitelné. Na každé druhé stránce vás Doppler (spolu s  téměř všechmi ostatními postavami) překvapí. Připravte se na trochu toho přehánění. 

Satira. Především pak její komická část. Za břicho se možná popadat nebudete, nudit se ale taky nebudete (pokud jste teda otevřeni troše té sebekritiky). Musíte bejt prostě připravený se zasmát některejm jevům dnešní doby. 

Děj. Ten tam opravdu moc důležitý není. Mně to sice nevadí, ale pokud jste spíš fanoušci obrovských zápletek, Doppler možná nebude kniha pro vás. 

Kniha je tu pro všechny s otevřenou myslí, kteří jsou schopni sebekritiky, nebo alespoň kritiky dnešní doby a způsobu života. 

Já jsem z ní nadšená. Už si ani nepamatuju, kdy jsou podobnou knihu četla, jestli vůbec... 

Doppler, Erlend Loe 

Za recenzní e-knihu děkuju nakladatelství Kniha ZLIN. 

Knihu najdete ZDE.

Weight Loss: Results After 3 Months (Transformation Pictures)

I started my weight loss journey on January 3 and I started seeing results immediately. I'm pretty sure it's one of the reasons why I'm still in the process and I haven't given up on it like I did many times before. So here I am after three months and I dare to say that I look better even though I still have a long way in front of me...

ČEŠTINA NÍŽE...

I wrote an article about my first month of weight loss journey two months ago. You can read this article HERE. Back then I was excited and ready to continue. I've started a million times and I gave up that many times as well but this time it's been already three months and I believe that these three months were enough to change my lifestyle (hopefully forever). 

I'm not going to say that these three months were easy but they weren't hard either. Once you find the right motivation and once you start there's nothing that could stop you. My motivation is to get healthy. I'm really sorry for what I've done to my body but there's no space for regrets anymore. I don't want to look back and blame myself for what I've done. I'm doing my best now and that's what matters!