Wednesday 19 July 2017

Potřebuju vědět, kdo je Elena Ferrante?

Obracím stránky, jednu za druhou, a po zádech mi přebíhá mráz. Jak je možný, že ta ženská dokáže do knihy napsat to, na co se já bojím třeba i jen pomyslet...



Elena Ferrante. Italka, která pobláznila svět. I mě.

Jenže mě nikdy autoři nezajímali. To jméno na obálce pro mě bylo prostě jen jméno. Maximálně pro mě mohlo znamenat určitou známku kvality. Když se mi od ,,onoho jména" už nějaká kniha líbila, ráda jsem sáhla i po další, na jejíž obálce bylo tohle jméno natištěno. Tím to pro mě končilo.

Proč autor tuhle knihu napsal? Jak ji psal? Jsou v ní nějaké autobiografické prvky? Jak přišel na tuhle nebo tamtu postavu? Tak tyhle otázky se mi hlavou nikdy nehonily. A už vůbec mě nikdy nenapadlo se ptát: Kolik je autorovi? Má rodinu? Co asi tak prožil? Proč by mě tohle mělo zajímat? Knížka je svazek stránek, na kterých je nějakej příběh (budu mluvit jen o beletrii). Jednoduchá definice. Dobrá knížka už pak nic jinýho nepotřebuje. Ten příběh by měl žít vlastním životem, ať už ho napsal kdokoli. Proto jsem sekce o autorovi vždycky přeskakovala. Až do chvíle, kdy se mi do ruky dostala Geniální přítelkyně.

Tuhle knihu jsem si koupila, protože ji četla spousta knižních blogerek, na jejichž vkus a názor já dám. Už když jsem si šla pro Geniální přítelkyni do knihkupectví jsem věděla, že jméno Elena Ferrante je pseudonym, protože to hodně lidí ve svých příspěvcích zmiňovalo. Já to brala jako prostý fakt a víc jsem se nad tím nehodlala pozastavovat. Jenže pak jsem si přečetla první díl a já najednou potřebovala vědět víc!

Nikdy dřív se mi to nestalo! Jenže je taky potřeba zmínit, že jsem nikdy dřív nečetla knížku, jako je tahle (snad jen některé dobré autobiografie by se jí mohly rovnat, ale v těch jde primárně o autora, to je trošku jiný případ). Nikdy jsem nečetla knihu, která by přesně dokázala vystihnout myšlenkové pochody a především pocity jednotlivých postav. A ty pocity jsou tak reálný! Především v hlavní postavě, Eleně, jsem se našla. Jak je možný, že autorka dokáže popsat pocity, který si já sama ani neumím přiznat? 

Tohle obdivování si ale nechám spíš do recenze. Tady bych se ráda vrátila ke svojí úvaze, jestli potřebuju vědět, kdo je Elena Ferrante. Po přečtení Geniální přítelkyně jsem poprvé otevřela stránku pojednávající o autorce. Najednou mě zajímalo, kdo stojí za touhle upřímnou a uvěřitelnou zpovědí. A tenhle můj zájem se zvětšuje s každou další přečtenou stránkou druhého dílu (Příběh nového jména). 

Jenže já narozdíl od těch detektivů, kteří se snažili zjistit Eleninu totižnost, nechci znát jméno. Nezajímá mě ani, jak vypadá nebo jestli jde vůbec o ženu. Měla bych jen pár otázek, které mi vyvstanou na mysli ve chvílích, kdy mi při čtení naskočí husí kůže:

Píšete o pocitech, které jste sama zažila? 

Jak těžký bylo si tyhle pocity přiznat a pak je přenést na papír?

Sama si totiž představuju, že by ty knihy nikdy nemohly být takhle věrohodné, kdyby autorka (autor) sama něco podobného neprožila. Zároveň si ale neumím představit, jak se dá takhle otevřeně psát o vztazích. Co jsem tak pochytila z reakcí ostatních čtenářů, i oni se často pozastavovali nad tím, jak si Elena nebere servítky. (Spoiler: vždyť Elena přiznala, že své nejlepší kamarádce přeje, aby se jí nepovedl porod!) Přestože jsem se do postavy Eleny zamilovala (možná proto, že se v ní vidím), vidím všechny její chyby. Ty, které jí dala autorka. Znám (a stejně tak ostatní čtenáři) nejtemnější kouty její osobnosti. 

Jenže příběh je psán v ich formě a je tak uvěřitelný, že si dovedu představit, jak si postavu Eleny lidé okamžitě otisknou do autorky Eleny Ferrante. A to by samozřejmě dělali i ve chvíli, kdy by autorka propojení mezi ní a knížní postavou popřela. Lidé by věřili, že Elena a Elena (možná nám tohle má něco naznačit?) jsou jedna a tatáž osoba. A možná to tak opravdu je. Jenže pak chápu, že Elena Ferrante nechce, aby si ji doslova celý svět s tímto dílem spojoval. Vždyť knihy ze série Geniální přítelkyně jsou jednou velkou a až neuvěřitelně otevřenou zpovědí... 

Jak to s autory máte vy? Zajímáte se o ně? Na co byste se případně některého autora zeptali? 
Napište mi o tom do komentářů, ráda se na to podívám zase z jiného úhlu pohledu :) 

2 comments:

  1. Já tomu odolávám, čistě proto, že to vidím všude, ale po Tvém článku asi nevydržím a poběžím pro knížku taky... Chci ten fenomén zažít na vlastní kůži :) Díky za inspiraci!
    A k těm autorům - já miluju Jussiho Adlera-Olsena, ten je pro mě ztělesněním dokonalého psaní. Tak dokonalého, že myslím, že bychom si i jako lidé rozuměli. Snad to nezní divně :)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Chápu, taky jsem zpočátku odolávala, ale pak jsem si řekla, že zbytečně nechci přijít o kvalitní knížku a naštěstí jsem po ní nakonec sáhla :))
      Jussi je už taky taková detektivkářská klasika! A divně to nezní, pomalu to začínám taky chápat :)

      Delete