Možná jste si všimli, že jsem v září nepřidávala tolik článků. Ti, co mě sledují na Instagramu, asi tuší. Protože mi ale i tam chodí překvapivě hodně dotazů na to, jak to se mnou teď vypadá, řekla jsem si, že bych mohla rozjet taková měsíční shrnutí. A začínáme zářím!
I když už to je pár let, co je pro mě vstávání 1. září do školy pasé, pořád beru září jako takový malý začátek. Malý leden? Letos to pak platilo dvojnásob!
Po návratu z Erasmu jsem neskutečně zlenivěla. Nenašla jsem si bydlení v Praze, a tak jsem zůstala doma a do školy vždycky jen na těch pár přednášek dojížděla. Zbylej čas jsem prokrastinovala. Někdy jsem byla líná i prokrastinovat. Schovávala jsem se za to, že se přece učím! HA HA. Tak moc a pilně jsem se učila, že jsem si studium o rok protáhla. No, nevadí...
V létě už mi ale bylo jasný, že to takhle dál nejde. Nic mě nebavilo a i ninedělání mě unavovalo. Že jsem měla spoustu času na čtení? To bylo sice hezký, ale život se tomu říkat nedalo. Věděla jsem, že abych se z tohohle povalečství, který mě navíc neskutečně vyčerpávalo (nekecám!) dostala, musím se vrátit zpátky do Prahy a najít si práci. Jednoduchý jako facka. Nebo taky ne...
