ERASMUS: One Week To Go

Za týden se už budu vznášet v oblacích, trošku se strachovat, že nestojím na pevné zemi, zakrývat červené oči z loučení a hodně se strachovat z nadcházejících pěti měsíců...

One week from now I'm going to be up in the air, bit worried that I'm no standing on the ground, covering my red eyes from saying good byes and a lot of worries about those five months that are coming...

Doma, u nás na vesnici, trávím poslední víkend... Příští týden už budu sobotní večer trávit na koleji v Gothenburgu, zřejmě nebudu mít ani přikrývku a budu doufat, že další den seženu v IKEE spoustu pořádně levných (protože jestli jsem o sobě mluvila jako o ,,chudém studentovi" v Praze, ve Švédsku tohle označení teprve nabyde ten správný rozměr) věcí. A to je ještě ten lepší případ. V mé hlavě se mi totiž neustále objevují scénáře ukazující jednu katastrofu za druhou. Ať už ty letecké (létání mě fascinuje, ale zároveň trošku děsí, pravidelně sledovat epizody Leteckých katastrof tak jen povzbuzuje mou už tak bujnou fantazii), nebo osobní (nestihnu přestup, špatně jsem zaplatila kolej, škola mě nemá zapsanou, našli u mně na letišti drogy/čti warfarin/ atd. atd.). 

Když se mi zrovna nehoní hlavou výše zmíněné myšlenky,
přidávám se do všech facebookových skupin, které s mým Erasmem alespoň trošku souvisí. Díky nim už jsem si našla pár lidí, kteří by měli bydlet na stejné koleji. Spolu s mou milou buddy pomocnicí mi pomáhají se těšit, protože tím hned částečně odpadá jedna z obav - co když si tam nenajdu žádné kamarády proto, že prostě nejsem ten typ, který by se s někým dal jen tak do hovoru při čekání na přednášku? Už teď jsme se domluvili, že se hned v sobotu potkáme, a tak budu mít minimálně na koleji pár známých :)

Do toho všeho finišuju administrativní proces. Jestli jsem vzdychala nad přihláškou na Erasmus, od nominace už ji beru jako to nejsnazší. Ono totiž nominace spouští kolotoč vyplňování dokumentů a podepisování smluv. A to jsem ještě měla o něco lehčí pozici, protože zahraniční univerzita chtěla všechno pouze v elektronické podobě. I tak se mi ale doteď pletou názvy všech smluv, takže než jdu nějakou podepisovat, napíšu si ten název někam na papírek, abych náhodou po koordinátorech nechtěla úplně něco jiného :) A to odjezdem nekončí... Něco podobného mě totiž čeká i po příletu do Švédska. Ubytováním a školou počínaje, švédskými úřady nebo třeba lítačkami na MHD konče. Vůbec tomu nepomáhá fakt, že jsem stydlín, kterej by nejradši všude posílal rodiče... Škoda, že to od 18 moc nejde. I když... :)

Mezitím ale také neustále měním položky na seznamu věcí, které si s sebou povezu. Jeden den sebevědomě prohlašuji, že mi příruční zavazadlo a další třiadvaceti kilové naprosto stačí, druhý den už přemýšlím, jak bych jako (relativně) normální člověk dvouruký zvládla cestovat se třemi kufry. Minimálně... Vůbec mi v tom nepomáhá kolej, která neposkytuje deky, ložní prádlo, ani základní kuchyňské vybavení. Už jsem ale zjistila, že je v Gothenborgu Tiger, na který udělám nájezd hned v sobotu. V neděli vyrazím s ostatními do IKEI a zbytek snad jistí H&M Home! O tom, že se ale chystám ještě na nákupy v Praze, ani nemluvím... 

A do toho všeho mám samozřejmě zkouškové, které je navíc kvůli mému brzkému odjezdu značně zkrácené, a o to víc napěchované. Přiznám se, že to ale docela šulím... Daleko radši teď trávím čas s přáteli, rodinou a hlavně naším štěnětem. Maggie je to jediné, co mě tu brzdí. Jen kvůli ní se mi tohle erasmácké načasování úplně nelíbí. Mrzí mě, že prošvihnu ty její štěněcí měsíce, ale... Švédsko volá a já tam snad těch pět měsíců opravdu strávím!

A protože píšu jako slimák, tak bych za týden touhle dobou už mohla být na cestě na kolej... Když se nesplní žádná z mých katastrofických teorií :)

It's my last weekend at home... I'm going to be spending the next one in Gothenburg in the dorms. I guess I won't have blanket to sleep under and I'll be hoping to buy everything super cheap in IKEA the next days because calling myself "poor student" in Prague will finally gain its true meaning in Sweden. And that's the better case. There are so many scary scenarios in my head. Watching series about plane crashes wasn't a good idea (I find flying quite fascinating but I'm also insecure while not standing on the safe ground) and there are also many other things like housing payment that could go wrong. 

When I'm not worring I'm joining every possible facebook group that's related ti Gothenburg. Thanks to them I've already found a few people as well as my buddy who are staying in the same dorm, which really made me more confident before leaving. It's good feeling to know that someone's there, someone you can send a message when you'd like to do something else than sitting in an empty room. We've already made plans for Saturday so it might be fun after all... :)

I'm also finishing the administrative. Better to say the one I've got to manage before leaving. Other part will come in Gothenburg. I don't really like this part. I'm quite shy and I wish my parents could do it for me. What's more, I don't even remember the names of all the contracts I need to sign...:)

You can imagine that I'm changing my list of things that I want to bring with me. It's terrible. One day I believe that I'll be fine with one 23 kg heavy suitcase and the other day I'm wondering how could I carry three suitcases with only two hands! I should bring my own blanket, pillow or kitchen utensils but I won't, keep your fingers crossed for me that I'll manage to buy everything in IKEA, Tiger or H&M Home. I won't even mention the shopping I'm planning to do in Prague...

And to all of that there are exams. But to be honest, I don't take it too seriously. I've worked hard the past few months and now I'm more enjoying the time spent with my friends, family and of course our new puppy! Maggie is the only thing why I really don't want to leave. I've always wanted to go study abroad but having a puppy back at home makes it bittersweet. I'll miss her early months... But Sweden's calling and I'll spend and enjoy these 5 months up there!

And because my writing is slow I realised that I'm going to be on my way to the dorms next week at this time... If none of my catastrophic scenarios works out! :)